Na velkém výzkumu, který vznikl u třetího kulatého výročí Sametové revoluce, se podílel i známý sociolog Prokop. Jeho výsledky, které zevrubně popisuje v rozhovoru pro Prostor X, nám mimo jiné ukazují spokojenost Čechů. Ty tým vědců rozdělil do šesti skupin v závislosti na kapitálu ekonomickém, sociálním, lidském a kulturním. Dá se tedy říct, že definoval několik podob bohatství. Ne jen to finanční a majetkové, které se bere v potaz nejčastěji.
Není překvapením, že nejspokojenější jsou dle výzkumu lidé, kteří mají jednotlivých složek kapitálu nejvíce. Nicméně se zdá, že vše předurčují finance. Lidé z nejbohatší skupiny, která je pojmenována jako „zajištěná střední třída“ (na rozdíl od Velké Británie, kde se dělal podobný výzkum, u nás absentuje elita) a druhé nejbohatší, označené jako „nastupující komospolitní třída“ jsou nejspokojenější napříč téměř všemi kategoriemi. Vynikají i tam, kde peníze zdánlivě nejsou stěžejním faktorem. Na opačném konci spektra máme třídu „ohroženou“ a „strádající“. Ty mají kapitálu všech typů pomálu.
Když porovnáme nejbohatší a nejchudší, vidíme, že bohatí jsou logicky spokojenější v kategoriích, které s pěnezi přímo souvisí. To je svou životní úrovní, svou prací či ekonomickou situací v ČR. Co ale překvapí je skutečnost, že tyto dvě skupiny vítězí (ačkoli již ne s takovým rozdílem) i v oblastech, které na první pohled s pěnězi nesouvisí. Těmi jsou spokojenost se vztahy s rodinou a přáteli, zdravím či vývojem naší společnosti.
Ovšem když se nad tím trochu zamyslíme, logiku to nejspíše má. Tak tedy rodina a přátelé. Zde graf ukazuje největší spokojenost Čechů ze všech kategorií. To je hezké znamení – máme se navzájem rádi. Ale i zde jsou rozdíly. V největší harmonii se svými blízkými je třída kosmopolitní (mladí vzdělaní lidé s dobrou prací) a o procentní bod zaostává třída místních vazeb (starší lidé žijící na venkově).
Nejméně spokojení se svým okolím jsou naopak nejchudší Češi ze strádající třídy. To může být spojeno s tím, co nám říka analýza ČSÚ, tedy, že úpadek do chudoby je do velké míry spojen s tím, zda rodina s dětmi drží pohromadě či zda se rozpadla. Z celkového počtu úplných rodin, tedy těch, kde rodiče fungují spolu, je chudých 9%. Ovšem u rozvedených či jinak neúplných rodin je to již necelá třetina.
Co se zdraví týče, zde nejspíše hraje roli vícero faktorů. Dost možná se ukazuje i to, o čem se hodně mluví, ale složitě se dokazuje. Myšleno že české zdravotnictví je (s vyjímkou připlatkových pokojů v nemocnicích) pro všechy stejné jen zdánlivě. Pokud nemáte známé mezi doktory (sílu sítě známých bral výzkum v potaz také jako jeden z kapitálů), čekáte déle na speciální vyšetření či zákrok, můžete se dostat pod ruku méně šikovnému lékaři či do nemocnice fungující hůře než jiné. Zdraví rovněž ovlivňuje kvalita potravin. Ty nejsou, s vyjímkou takové okurky nebo mrkve, levné. A v neposlední řadě je známo, že chudí lidé více kouří a jsou méně fyzicky aktivní, tudíž častěji obézní.
A vývoj společnosti? S tou jsou nespokojení všichni, záleží ovšem, jak moc. Statistiky ukazují, že Andrej Babiš a Miloš Zeman mají své příznivce spíše mezi chudšími lidmi. Tím pádem by člověka napadlo, že právě oni budou spokojenější, jelikož jimi volení kandidáti momentálně ovládají tuzemskou politickou scénu a určují směřování naší země. Nicméně při čtení grafu se zdá, že zase tak moc jim asi jejich političtí koně vstříc nevycházejí…
