Demonstranti, kteří protestovali proti vládě, jsou zaplacení. Takto se loni v červenci nechal slyšet premiér Andrej Babiš v reakci na protesty v situaci, kdy se poslanci rozhodovali, zda dají důvěru jeho menšinové vládě. Jedna z demonstrantek Jana Filipová z Domažlicka za tato slova premiéra zažalovala a Okresní soud pro Praha-západ jí dal v pátek za pravdu. Soud rozhodl, že se má premiér za svůj výrok omluvit. A Babišova reakce? Omlouvat se nebude a proti rozsudku se odvolá. Další názorný příklad, že s těmi omluvami to v Česku fakt neumíme.
Babišův ostrý jazyk a následné strkání hlavy do písku je dalším příkladem podivné až humpolácké politické kultury v zemi. Dotyčný nejprve něco vypustí z úst, mnohdy ani pořádně neví, že tomu tak skutečně je, a když ho fakta, okolnosti či soud dostihnou, chová se jako malé dítě, vymlouvá se na všechno možné a celou kauzu nechá absurdně vláčet po soudech celé měsíce. Místo aby se chlapsky omluvil. Taková omluva by byla o to cennější, protože prvotním záměrem je totiž komentovanou osobu či skupinu lidí urazit, ponížit či zesměšnit.
Česká politika proto už drahnou dobu žije kauzou Ferdinanda Peroutky a jeho údajného článku v Přítomnosti. Zjevně ho viděl jen prezident Zeman, protože ani jeho mluvčí ho v archivech nenašel – dokonce ani při použití kvalitnějších brýlí. Ze soudu s prezidentem se stala fraška, při které si Zeman dělá tak trochu šprťouchlata z justice a s gustem sobě vlastním se vysmívá i obyčejným lidem. Konec celé této taškařice je v nedohlednu.
Stejná kauza jako Babiše, ale s jiným průběhem, nedávno postihla i exprezidenta Václava Klause. Ten pro změnu v televizi Prima v červnu řekl, že protestující z Moravy na demonstraci na Letné byli sváženi zadarmo autobusy a někteří z nich dostali i zaplaceno. Když mu pak byl dokázán opak, vykroutil se z toho šalamounsky. Svedl to na několik zdrojů, ze kterých dostal informace cestou do televizního studia, a pokud se prý „nezakládají na pravdě, tak se za jejich užití omlouvá“. Přímá omluva jako taková vůči lidem, kterých se to mohlo dotknout, však nezazněla. Přitom v televizi účastníky akce nazval „hrstičkou zneuznaných a frustrovaných“.
Česká společnost je rozhašená a rozdělená na dva tábory. Současné dění a četné kauzy toto rozdělení jen přiživují. Notnou hrst oleje do ohně ještě přilévají i mnozí politici svými výroky. Jsem klidně pro, ať v nich dál pokračují. Ale když jsou takoví kabrňáci, že dokážou někdo něco říci a často i mnohé lidi urazit, měli by umět být i hrdinové a ke svým původním slovům se postavit čelem a slušně a bez jakýchkoliv kliček se za ně omluvit.
