nahoru

Marek Stoniš: Pomník maršála Koněva a vandalové historie

Marek Stoniš 5. září 2019 • 06:50
Ilustrační kresba
Ilustrační kresba
• foto: 
Ivan Steiger

Líbí se mi vtipná hádanka našeho spolupracovníka Dušana Šrámka na téma tahanic kolem pomníku sovětského maršála Koněva v pražské Bubenči: „Víte, proč starosta Prahy 6 Kolář nebojoval proti soše před listopadem 1989? Protože se to nesmělo.“

Tím bych mohl považovat komentář k odvaze páně starosty bojovat třicet let po listopadu 1989 proti „bolševickým sochám“ za uzavřený. Jenže ten příběh nevypráví jen o odvaze nebo hlouposti spočívající v zakrytí Koněvovy sochy plachtou (to aby prý ji znovu nemohli poničit vandalové). Spíše je dokladem toho, jak novodobí hrdinové dávno skončených bitev a válek chtějí znovu pokroutit minulostí k obrazu svému. Protože vysvětlení oplachtování Koněva obavami z vandalismu může věřit jen ten, kdo opravdu moc věřit chce. Starosta Prahy 6 se na tu sochu prostě nechce dívat, protože Koněv Prahu přece neosvobodil a vůbec: Když ne já, tak vy taky ne.

Nikomu nechci vnucovat, co si má myslet o maršálu Koněvovi. Jistě nebyl kvůli své kariéře po roce 1945 nějak zvláště úctyhodnou, chcete-li pomníkuhodnou historickou postavou. Jako velitel sovětských vojsk nese odpovědnost za odvlečení českých občanů ruského původu z poválečné Prahy do ruských lágrů. Podílel se na krvavém potlačení maďarského protikomunistického povstání v roce 1956. Byl velitelem Skupiny sovětských vojsk začátkem šedesátých let ve východním Berlíně a stupňováním studenoválečné atmosféry jistě přispěl ke stavbě hanebné berlínské zdi.

Zároveň však jeho vojáci osvobodili v lednu roku 1945 koncentrační tábor Osvětim. A desítky tisíc jeho vojáků padly při osvobození naší země od německých okupantů.

Dnešní, postmoderní doba má tendenci zpochybňovat prakticky cokoli, takže její přední představitelé typu geroje z radnice Prahy 6 kreativně nakládají i s naší nedávnou historií. Aťsi. Já osobně ovšem při sledování smutné frašky kolem Koněvovy sochy nepřemýšlím o tom, jestli Prahu osvobodil on, nebo generál Vlasov, ale spíš mi tane na mysli, co zvláště východní Evropě přinesl před osmi desítkami let vítězný postup hitlerovských vojsk a následná německá okupační správa. Mizení celých státních útvarů. Systematické brutální vraždění stovek tisíců civilních obyvatel, z nichž první na řadě byly elity. Holocaust. Nejprve tak říkajíc střelecký, poté plynový. Ve jménu zvrácené teorie o rasové nadřazenosti Němci zabíjeli ženy i malé děti, a to tak barbarskými způsoby, že se mi při náznaku podrobnějšího líčení coby otci malého chlapečka vzpírá i klávesnice na počítači. Němci byli například schopni zaživa upalovat celé rodiny jen za podezření z pomoci pronásledovaným a bez milosti likvidovaným Židům. Chcete dále?

Proto si nemyslím, že Koněvův pomník nějak zásadně falšuje historii. Je prostě její součástí. A kdo jej trapně veřejně zahaluje plachtou, zasluhuje opovržení. Možná větší než ti, kdo na podobné symboly útočí pod rouškou noci sprejem.





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejčtenější