Minulý týden jsem seděl v Řevnicích u kafe s kámošem – květinářem. A tenhle květinář se najednou zeptá: „Moji příbuzní v Americe se bojí předlužení podniků. Co si o tom myslíš?“ První, co mě napadlo, bylo, že když se předlužení amerických korporací bojí český květinář, už je to opravdu vážné. No jo, jenomže jak jen to kámošovi snadno vysvětlit, aby pochopil tak složitou věc bez znalosti ekonomie?
Takže asi takto: po poslední krizi snížily hlavní centrální banky světa své úrokové sazby k nule a v některých zemích dokonce do záporných hodnot. Smyslem bylo zabránit prohlubující se krizi. Myšlenka byla asi taková, že když každý dostane úvěr s nulovou úrokovou sazbou, „nemůže“ zbankrotovat. Když nebudou podniky bankrotovat, lidé budou spokojení a opět zvolí své politiky. A ti pak pošlou do centrální banky zase ty samé své lidi, kteří dál budou držet úroky na nule.
Napumpované zombie firmy
Velké centrální banky tak napumpovaly do ekonomiky biliony dolarů. Vlastně to technicky vzato i „fungovalo“ – vedlejším výsledkem ale bylo, že v ekonomice začaly přežívat firmy, které by v normálním tržním kapitalismu nepřežily. Začalo se jim říkat zombie firmy.
Zombie firmy jsou takové firmy, které nezbankrotovaly jen a pouze díky nenormálně levnému financování. Nezapomínejme, že hlavní úroková sazba Evropské centrální banky (ECB) je už léta na mínus 0,4 %. Jsou to prostě firmy, které by neměly existovat, protože nemají na to, aby ustály normální ekonomické prostředí. To stávající normální není.
Bank of America Merrill Lynch odhaduje, že takových neživotaschopných firem je jen v USA 13 %. To je nezdravě vysoké číslo. A to ještě v USA jsou úrokové sazby vyšší než v eurozóně, takže v eurozóně bude nejspíš podíl zombie firem ještě větší. Kapitalismus se tím vlastně postupně mění na bankovní socialismus. Pro ten také bylo typické, že přežívaly firmy, které už dávno neměly existovat.
Stejně jako v socialismu to přináší negativní dopady na celou společnost. Pamatuji si, jak jsem se jako dítě díval na Televarieté. Tehdy si tam paní Bohdalová dělala s panem Dvořákem legraci, jak „nejsou lidi“. To bylo za socialismu stejné jako dnes. Nízká nezaměstnanost není jen u nás, ale i na Slovensku, v Německu či USA. Studie Banky pro mezinárodní vyrovnání totiž ukazuje, že zombie firmy berou životaschopným firmám nejen peníze, ale i zaměstnance. Najednou „není dost zdrojů“ – zrovna jako se to říkalo za socialismu.
Živé mrtvé podniky jako brzda ekonomiky
Z dlouhodobého hlediska je velmi špatné, že tyto neživotaschopné firmy odsáváním lidí i peněz brzdí růst produktivity celé ekonomiky. Schopné firmy, které by mohly ekonomiku táhnout a zvyšovat naši životní úroveň, pak nemají z čeho fungovat. Navíc zombie firmy zvyšují celkové zadlužení ekonomiky. Velký růst dluhu totiž nevidíme jen u vlád, ale i u korporací. Berou si další a další úvěry na nové nesmyslné projekty. S rekordně nízkými úrokovými sazbami jsou ochotni jít i do téměř nerentabilních projektů se směšně nízkou výnosností.
Nejen firmy, ale i spekulanti pak ochotně podstupují příliš vysoké riziko s nesmyslně nízkými výnosy. To právě proto mohly poklesnout výnosy státních dluhopisů jihoevropských zemí – není to odrazem jejich nízké rizikovosti, ale zoufalosti investorů. To právě proto mohou tyto jihoevropské země přežívat, aniž by zbankrotovaly, ačkoliv za normální situace by už v bankrotu byly.
Závěr studie Banky pro mezinárodní vyrovnání zní, že když centrální bankéři sníží signální úrokové sazby, podpoří tím sice ekonomiku, ale současně když jsou úrokové sazby nízké dlouho, vytvoří se tím i nové problémy. Totiž ekonomika přestane být efektivní, přestane se posouvat dál, zamrzne, zakonzervují se v ní neefektivní a neživotaschopné činnosti. Centrální banky by proto měly mít nízké sazby jen krátce, aby nevytvořily zombie firmy.
Nechápající centrální banky
Řekli byste si, že se centrální banky poučily, ale ne. Očekává se, že ještě v červenci znovu sníží své úrokové sazby americká centrální banka Fed, aby ji krátce nato následovala i ECB. Ano, ECB má už nyní záporné sazby a měly by být ještě zápornější, protože ekonomice se opět nedaří. Centrální banka se diví, že se ekonomice nedaří, a není schopná pochopit, že za to může sama – příliš nízké úrokové sazby a po příliš dlouhou dobu daly vzniknout příliš mnoha zombie firmám a ty nemají sílu ekonomiku táhnout tak, aby se jí dařilo. Hospodářský cyklus prostě nejde úplně vymazat. Sníží-li centrální banky opět úroky, krátkodobě tím sice ekonomiku podrží, dlouhodobě ji ale poškodí.
Banka pro mezinárodní vyrovnání správně varuje, že růst ekonomiky založený na záporných úrokových sazbách není skutečný, ale falešný. Varuje i před příliš velkým vlivem centrálních bank, které suplují neschopné vlády, které dosahují deficit rozpočtu, ať ekonomika roste, či klesá. Proto podle mě také padla při hledání šéfa ECB volba na bývalou francouzskou ministryni Christine Lagardovou, která nikdy v žádné bance nepracovala a ekonomii nestudovala. To, co by skutečný bankéř nikdy nepodepsal, politička podepíše. Je s politiky na jedné lodi.
Úroky do mínusu?
Dřív nebylo myslitelné, aby byly úrokové sazby záporné. Všichni chápali, že to je proti základním kamenům kapitalismu. Všichni chápali, že záporné úroky musí vyvolat inflaci. Dnes to díky dovozu levného zboží z Asie vypadá, že inflaci nemáme. Tak to ovšem jen vypadá. Inflace tu je, a obrovská. Nerostou sice spotřebitelské ceny, ale rostou ceny akcií, dluhopisů i nemovitostí, a to brutálně. Inflace tu je, jen je jiná než dřív! Tato inflace přitom bude mít velké negativní sociální důsledky, protože se kvůli ní nemohou lidé dostat k bydlení.
Centrální banky se zkrátka za každou cenu snaží zabránit hospodářskému cyklu. Problémy ekonomiky maskují dalšími a dalšími penězi. Bylo normální, že centrální banky řadu let své sazby zvyšovaly a pak zase řadu let snižovaly. ECB tento cyklus opustila. Celou konjukturou prošla se zápornými úroky a nyní je chce ještě víc snížit. V USA zase zažívají nejdelší konjunkturu v historii a tváří se, že tak tomu bude navždy – podobně jako my jsme se kdysi tvářili, že budeme navždy se Sovětským svazem.
Představa, že je dobré vyhnout se hospodářskému cyklu, a tedy recesi, je chybná. Tržní ekonomika recesi potřebuje, aby odstranila chybné investice. Tak jako tělo potřebuje být vystaveno bakteriím. Teoretický svět bez bakterií je sice „čistý“, ale není prostorem k životu.
Cenou za záporné úrokové sazby je rekordní dluh. Deutsche Bank odhaduje, že hodnota vládních dluhopisů se zápornými výnosy dosahuje na planetě už 12 bilionů dolarů. Že mají záporné úrokové sazby státy, si ještě lze nějak představit. Sotva pochopitelné to je však u podniků. Korporátní dluhopisy se zápornými úroky mají už hodnotu kolem 600 miliard dolarů. Neboli: Půjčíte firmě a ještě jí zaplatíte za to, že jí smíte půjčit! Není něco špatně? Je to ještě kapitalismus? A proč někdo za takových podmínek půjčuje? Protože si myslí, že úroky půjdou ještě níž. Zase za tím stojí socialismus centrálních bank.
Už v prosinci The Wall Street Journal varoval, že korporátní dluh USA dosáhl historicky nejvyšších hodnot. Akcie přitom rostou, jako by to bylo zdravé. A všechno to funguje jen díky tomu, že se velmi rozšířil produkt bank se jménem collateralized loan obligations (CLOs), kterým banky přeprodávají rizikové podnikové úvěry investorům vyhledávajícím ve světě nulových sazeb vyšší výnosy. Banka pro mezinárodní vyrovnání už varuje, že v minulé krizi byly spouštěčem collateralized debt obligations (CDOs), příště by to mohly být právě CLO. Loni byl objem těchto derivátů v USA sedmkrát vyšší než před pěti lety.
Tak to je moje zjednodušené vysvětlení pro květináře, čeho se bojí ti, kteří mluví o předlužení světa. Ano, už bylo líp.
