Bylo, a přitom nebylo, tak začíná pohádka, která se letos hodí. Za rok už budou jen suché vichry a bezvodý žár střídat ledové metelice a potopy. To už pohádky nikdo žrát nebude. Tak toho využijte a o půlnoci přečtěte dětem pohádku o zemi u Alp vedle Polska, jak říká spisovatel Goldflam.
V té zemi panuje Nenažranec. Je tak bohatý, že krade i chudým. Neváhá pro pírko přes plot skočit a vždy se vrátí s milióny. Lidé si ho zvolili, protože mysleli, že budou pak taky bohatí. Ale ať skákali přes plot jak skákali, nepřinesli si nic. Mezitím jim Nenažranec zvýšil daně. Milovat ho však nepřestali, aby se necítili jako blbci. Nenažranec to věděl a šklebil se. Chystal totiž zdanit chřipku. Vypočítal si, že daně z nemocí léčí.
Zbohatl rychle. Kupoval domy a pole za peníze těch lidí, od kterých je kupoval. Kdo mu neprodal, na toho vysypal prášek a klekl mu na krk. Jindy mu zas peníze spadly ze švýcarského nebe. To se pak hned veseleji kupovalo. Lidé Nenažranci odpustili vše. Neplatil daně a dokázal vykouzlit dotace i z měst vzdálených od Alp tisíc kilometrů. Byl to ovšem Nenažranec dobrosrdečný. Rád rozdával peníze, jež neměl, aby ho lidi víc milovali. Však z nich ty prachy zas vydřu, smál se laskavě a zdanil včely. Soupis včel se hlásil elektronicky. A lidé jásali, zdanit včely, to nemají ani v Albánii. Byl první, kdo dokázal zdanit i peníze, které jen slíbil.
Neudávám, nekradu
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
