Na Rudém náměstí v komunistické éře rozdával kdosi letáky. Zatkli ho už po pátém rozdaném. Na milici si pak papíry prohlíželi, ale drželi v ruce jen bílé archy. Kde jsou písmena? divili se. Písmena nepotřebuju, odpověděl demonstrant, vše je jasné. Tolik vtip.
Ani na letenské demonstraci nebylo nutné cokoliv říkat. Vše bylo jasné všem. Energie, kterou minimálně 300 000 občanů použilo k vyhánění bandy dvou z politiky, byla na tomtéž místě použita v listopadu 1989 k vyhánění komunistů. Tehdy Jakeš, dnes Babiš, Zeman, Klaus a spol. zaříkávají onu energii stejně: demonstranti nevědí, co činí, protože jsou hloupí. Jsou podplaceni nepřáteli. Nikdo je nezvolil, to my jsme zvoleni! Vyvolávají rozruch, zatímco my, slušní lidé, potřebujeme klid na práci a plnění úkolů. Jakeš tehdy netušil, že žádné úkoly k plnění už zadávat nebude.
Klaus starší, jenž tehdy byl to co Miliony chvilek dnes, říká totéž co tehdy Jakeš. Proč plive na svou vlastní minulost, vysvětlit jde těžko. Je už mimo politiku, má jiné názory, než míval, má dnes zakyslou politiku. Považuje za zlověstné, že na mořské lodi pracuje personál všech možných národů a barev. Dle jeho bigotního konzervativismu měli tam být snad jen běloši?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
