Česká republika má za sebou možná největší protivládní manifestaci od začátku století. Důvod je prostý. V čele státu stojí muž, který by ve standardní demokratické zemi skončil už ne jednou, ale desetkrát. Jenže éra vzestupu Andreje Babiše je také dobou, kdy se republika začala běžnému fungování vzdalovat. Česko nyní stojí před nejdůležitějším společenským zápasem od sametové revoluce.
Základní protiargument Andreje Babiše i jeho agilního fanklubu z Hradu zní: politika se v demokratické zemi nedělá na náměstích. Ať si ti lidé založí stranu a jdou s ní do voleb. Má to dva háčky. Jednak, ač je to pro oligarchu s mentalitou korporátního žraloka jistě otravné, veřejný život svobodné země skutečně nekončí tím, že se občané jednou za čtyři roky potkají nad urnami a pak už jen poslušně sedí u televize a čekají, jak s nimi vrchnost naloží. Možnost prosazovat své zájmy i mimo rámec voleb je jednou z největších vymožeností demokracie.
Co není normální
Pro české tady a teď je však důležitější druhá výtka proti tomu, jak vidí správu věci veřejných pan premiér či pan prezident. Zastupitelská demokracie je nejlepší společenský systém, jaký na této planetě máme, rozhodně však není dokonalý. Lze jej poměrně úspěšně obcházet a šmelit. Není normální, aby ministerský předseda byl zároveň majitelem jedné z největších firem v zemi, podniku životně závislého na státních i evropských dotacích. Není normální, aby premiér vlastnil největší deník ve státě a na soukromých sedáncích úkoloval novináře, jak jsme to viděli v případě Marka Přibila. Není normální, aby miliardový koncern vlastněný předsedou vlády dojil z evropských fondů dotace za užití pochybných či rovnou podvodných metod.
Stále svobodné Česko
Mnohatisícové manifestace na náměstích českých měst nejsou popřením demokracie, jak o tom své voliče přesvědčuje Andrej Babiš, ani nejsou pokusem o nový únor 1948, jak prostřednictvím twitterových nehorázností vykřikuje bývalý stalinistický redaktor Ovčáček. Včerejší pokojná demonstrace sto dvaceti tisíc lidí naopak ukazuje, že Česká republika je stále ještě svobodná země, v níž se občané velmi rozdílných názorů nebojí dát hlasitě najevo svou nespokojenost s politickými levárnami.
Kdo šíří nenávist
Pan profesor Tolkien popsal Mordor jako nešťastnou, ztýranou zemi, plnou záštiplných a hašteřivých skřetů. Tak špatně na tom Česká republika zdaleka není. Ale skřetí řeči, uřvanou nenávist, účelové lhaní a morální ubohost v naší vlasti kdosi velmi intenzívně šíří. A občané na náměstích to nejsou.
