Kancelář veřejného ochránce práv respektive ombudsmanka samotná je zásobárnou různých nápadů, někdy zdařilých více, jindy méně. Aktuálně mne zaujal návrh, že tuzemští zaměstnavatelé s vyšším počtem pracovníků by měli mít ze zákona povinnost pravidelně zveřejňovat údaje o rozdílech v odměňování svých zaměstnanců a zaměstnankyň. A pokud by tak nečinili, nemohli by se následně ucházet o veřejné zakázky.
To je nepochybně silný zásah do ekonomického zdraví každé větší firmy. Avšak ombudsmanka myslí i na zaměstnavatele menší, ti by povinně museli uvést průměrnou odměnu mužů a žen vykonávajících stejnou práci na žádost odborové organizace i jednotlivého odboráře.
Svůj návrh odůvodňuje Kancelář veřejného ochránce práv tím, že průhlednost platů a mezd je podle ní předpokladem pro spravedlivé odměňování. V tomto lze s návrhem logicky přirozeně souhlasit, ale problém je někde jinde – v určité terminologické nedůslednosti. Netroufám se říct, zda je o záměr či nedbalost, která se dlouhodobě line českým veřejným prostorem v oblasti odměňování.
Snadná cesta k vyřazení nepohodlného podnikatelského soupeře
Český statistický úřad nedávno publikoval údaje, podle kterých byl mediánový výdělek žen v roce 2017 o 15 procent nižší než mediánový výdělek mužů, činilo to v absolutní hodnotě v průměru přibližně čtyři a půl tisíc korun hrubého měsíčně. Problém však je v tom, že ženy sice mají o zmíněná procenta nižší platy, ale nikoliv za stejnou práci. Nižší platy mají logicky proto, že zastávají nižší pozice. Ano, je pravda, že profesní růst žen je leckdy zbrzděn mateřskými povinnostmi, to ovšem povinné zveřejňování platů ze své podstaty stejně neřeší. Pokud někdo zastává ve firmě či na úřadě vyšší pozici, má logicky vyšší mzdu či plat. Fakt, že někdo v praxi bere nižší plat za stejně kvalitně odvedenou práci na stejné pozici kvůli tomu, že je žena (nebo muž) je vzácný. Navíc již dnes se mohou takové zaměstnankyně (či zaměstnanci) či bránit soudní žalobou.
Boj za rovnost platů za stejnou práci je v pořádku, ale aktuální ombudsmančin návrh vnímám podobně, jako když někdo jde s legislativním kulometem na mravence. Člověk nemusí být právník či podnikatel, aby ho napadlo, že tento na první pohled pro některé lidi ctnostný návrh ohledně publikace platů se může stát i předmětem nekalého konkurenčního boje. Vidina vyřazení nepohodlného soupeře z utkání o veřejnou zakázku může být velice lákavá, v tomto je česká a moravská perverzní kreativita bezbřehá. Paradoxně vyřazení uchazeče z bojů o veřejné zakázky poškodí celou firmu a platy pak poklesnou všem bez rozdílu pohlaví. Podtrženo a sečteno, mám jisté pochybnosti, zda má ombudsmanka svůj návrh promyšlen do detailů.
Autor je právník.
