„A co děti? Mají si kde hrát?“ Kde jsou hranice autorského práva | Reflex.cz
nahoru

„A co děti? Mají si kde hrát?“ Kde jsou hranice autorského práva

Petr Kolman11. dubna 2019 • 09:20
Textař skupiny Katapult Ladislav Vostárek u soudu v roce 2016.
Textař skupiny Katapult Ladislav Vostárek u soudu v roce 2016.
• foto: 
CTK/Vit Simanek

Jako právního publicistu mě zaujal soudní spor bývalého textaře skupiny Katapult Ladislava Vostárka a Strany zelených (SZ) o slogan: „A co děti? Mají si kde hrát?“ Spor trval přes devět let a Strana zelených nakonec musí textaři zaplatit tři sta padesát tisíc korun. Dodejme, že SZ se už musela panu Vostárkovi omluvit za to, že bez jeho vědomí zmíněný slogan v předvolební kampani použila. Co výrok soudu znamená z hlediska autorského práva

Reakce na soudní verdikt jsou většinou neseny v duchu nesympatií k Zeleným. Když se ale přes animozity vůči této politické straně přeneseme (ostatně ani já nejsem jejím sympatizantem či voličem), zůstávají minimálně dvě zásadní otázky. Tak za prvé: Mohlo užití sloganu žalujícímu skutečně poškodit pověst? Dnešní advokát Ladislav Vostárek mj. tvrdil, že ho to mohlo poškodit v očích jeho klientů pocházejících převážně z řad průmyslníků. To se mi nezdá. Pokud by klienti brali více v potaz Vostárkovu minulost než jeho dnešní odbornost, tak by si jej přece na advokátním trhu nikdy nevybrali. I středoškolák dokáže na Googlu najít, kdo je autorem písně (na singlu vyšla už v roce 1979), z níž pochází žalovaný slogan o hrajících si dětech. Nadto Zelení přece nikdy netvrdili, že je advokát Vostárek podporuje, volí či za ně dokonce kandiduje.

Výše zmíněné Vostárkovo tvrzení tedy pokládám za účelové. Opravdu pochybuji, že by si někdo v roce 2010 vybíral advokáta na základě jeho textařské tvorby z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Skutečnost, že dnešní advokát průmyslníků skládal ekologické rockové písně je s odstupem času možné vnímat jako roztomilý hřích mládí, ale nic fatálního. A mimochodem: pakliže se Vostárek natolik distancuje od své tvorby z osmdesátých let, vzdal se i tantiém z této písně?

Děti nepatří jen Kaťákům

Druhá otázka je obecnější: Kam až dosahuje autorské právo? Na jednu stranu rozumím tomu, že se Ladislav Vostárek cítil „okraden“ o svůj produkt duševního vlastnictví. Nicméně ptejme se spíš, nakolik je průpovídka „A co děti? Mají si kde hrát?“ nezaměnitelným tvůrčím počinem. Spíš si myslím, že jde o věty, které mohou napadnout každého. Copak si je Vostárek tím, že je v roce 1979 umístil do své písně, „zprivatizoval“ na věčné časy?

Jistě, významnou roli hrálo, že šlo o politický marketing. Navíc se z pohledu žalobce jednalo o krajně nesympatický politický subjekt. Nicméně trend „privatizace“ jazyka a některých obecných vět je nutné v zásadě odmítnout. Vzhledem k počtu písní a dalších autorských děl, kterých existují stamiliony v mnoha jazycích, by to ve finále mohlo vést k zablokování celého jazyka a jakékoliv další tvorby.

V té souvislosti bych chtěl upozornit tvůrce seriálu Gympl (2007), že „jejich“ filmová věta „Kolman, kde je přezutí?“ byla vytvořena a opakovaně použita už v osmdesátých letech na brněnské ZŠ tehdejšími soudružkami učitelkami vůči autorovi tohoto článku. Avšak jelikož jsem rozumný gentleman, tak nebudu navádět k žalobám vůči filmařům…





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější