„A co děti? Mají si kde hrát?“ Kde jsou hranice autorského práva | Reflex.cz
nahoru

„A co děti? Mají si kde hrát?“ Kde jsou hranice autorského práva

Petr Kolman11. dubna 2019 • 09:20
Textař skupiny Katapult Ladislav Vostárek u soudu v roce 2016.
Textař skupiny Katapult Ladislav Vostárek u soudu v roce 2016.
• foto: 
CTK/Vit Simanek

Jako právního publicistu mě zaujal soudní spor bývalého textaře skupiny Katapult Ladislava Vostárka a Strany zelených (SZ) o slogan: „A co děti? Mají si kde hrát?“ Spor trval přes devět let a Strana zelených nakonec musí textaři zaplatit tři sta padesát tisíc korun. Dodejme, že SZ se už musela panu Vostárkovi omluvit za to, že bez jeho vědomí zmíněný slogan v předvolební kampani použila. Co výrok soudu znamená z hlediska autorského práva

Reakce na soudní verdikt jsou většinou neseny v duchu nesympatií k Zeleným. Když se ale přes animozity vůči této politické straně přeneseme (ostatně ani já nejsem jejím sympatizantem či voličem), zůstávají minimálně dvě zásadní otázky. Tak za prvé: Mohlo užití sloganu žalujícímu skutečně poškodit pověst? Dnešní advokát Ladislav Vostárek mj. tvrdil, že ho to mohlo poškodit v očích jeho klientů pocházejících převážně z řad průmyslníků. To se mi nezdá. Pokud by klienti brali více v potaz Vostárkovu minulost než jeho dnešní odbornost, tak by si jej přece na advokátním trhu nikdy nevybrali. I středoškolák dokáže na Googlu najít, kdo je autorem písně (na singlu vyšla už v roce 1979), z níž pochází žalovaný slogan o hrajících si dětech. Nadto Zelení přece nikdy netvrdili, že je advokát Vostárek podporuje, volí či za ně dokonce kandiduje.

Zelení Katapultu slogan neukradli, šlo o autorský squatting!
Jiří X. Doležal 9. dubna 2019 • 11:37

Zelení Katapultu slogan neukradli, šlo o autorský squatting!

Výše zmíněné Vostárkovo tvrzení tedy pokládám za účelové. Opravdu pochybuji, že by si někdo v roce 2010 vybíral advokáta na základě jeho textařské tvorby z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Skutečnost, že dnešní advokát průmyslníků skládal ekologické rockové písně je s odstupem času možné vnímat jako roztomilý hřích mládí, ale nic fatálního. A mimochodem: pakliže se Vostárek natolik distancuje od své tvorby z osmdesátých let, vzdal se i tantiém z této písně?

Děti nepatří jen Kaťákům

Druhá otázka je obecnější: Kam až dosahuje autorské právo? Na jednu stranu rozumím tomu, že se Ladislav Vostárek cítil „okraden“ o svůj produkt duševního vlastnictví. Nicméně ptejme se spíš, nakolik je průpovídka „A co děti? Mají si kde hrát?“ nezaměnitelným tvůrčím počinem. Spíš si myslím, že jde o věty, které mohou napadnout každého. Copak si je Vostárek tím, že je v roce 1979 umístil do své písně, „zprivatizoval“ na věčné časy?

Čech, jehož díla sbírají bohatí, mocní, královské rodiny i muzea. U nás je ale neznámý.…

Jistě, významnou roli hrálo, že šlo o politický marketing. Navíc se z pohledu žalobce jednalo o krajně nesympatický politický subjekt. Nicméně trend „privatizace“ jazyka a některých obecných vět je nutné v zásadě odmítnout. Vzhledem k počtu písní a dalších autorských děl, kterých existují stamiliony v mnoha jazycích, by to ve finále mohlo vést k zablokování celého jazyka a jakékoliv další tvorby.

V té souvislosti bych chtěl upozornit tvůrce seriálu Gympl (2007), že „jejich“ filmová věta „Kolman, kde je přezutí?“ byla vytvořena a opakovaně použita už v osmdesátých letech na brněnské ZŠ tehdejšími soudružkami učitelkami vůči autorovi tohoto článku. Avšak jelikož jsem rozumný gentleman, tak nebudu navádět k žalobám vůči filmařům…

10 fotografií, na kterých ti samí lidé vypadají mladší v zrcadle než ve skutečnosti
Libyjský polní maršál táhne s armádou na Tripolis, má souhlas arabských států. Zasáhne …




Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Šarlatán prodával lék složený z vody za 500 korun. JXD i s kamerou vyhodil za čtyři minuty
PREMIUM X Karel Steigerwald: Rok 1969, druhý rok hanby, vrcholil srpnem
PREMIUM X Srpen 1968 a 1969: Fotograf a režisér Josef Ráž vzpomíná na chvíle, kdy šli Češi proti Čechům
PREMIUM X Evangelium podle Mansona: Pologramotný vůdce sekty, vrah, co nezabíjel, a miláček popkultury
PREMIUM X Proč miluju Dalmácii aneb Malé vyznání velkého českého dovolenkáře středního věku

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější