Kritika se na Babišovo vládnutí valí ze všech stran. Závěry té kritiky jsou zdrcující, Česká republika rychlým tempem zaostává. Estébák v roli premiéra neobstál. Babiš tu kritiku odráží urážením, nadávkami a výmysly na hranici nehorázných lží. Kritiku chápe jako intriky nepřátel, zkrachovaných starých stran, často také korupčníků, kteří se prý bojí, že Babiš jejich zločiny odhalí. Bylo by dobře, kdyby odhaloval, ale zatím se odhaluje jediné – chabý výkon jeho vládnutí.
Naposledy to vládnutí prověřil Nejvyšší kontrolní úřad. Spočítal Babišovi totéž, co jeho kritici. Země zaostává a upadá. Už nejen odpůrci, novináři, odborníci, už i Nejvyšší kontrolní úřad. A tomu to zas spočítá Babiš. Jeho šéfa Miloslava Kalu posílal do ČSSD, ať prý tam dělá politiku, a výsledky práce jeho úřadu všeobecně odsoudil. Tím se fakta, která mu úřad vyčítá, nezměnila. Babiš jako obvykle teď po Kalovi půjde. A toho by si měli všímat všichni, tak to totiž vypadá, když se stát řídí jako firma. Totiž firma, s kterou to jde z kopce. Ta potlačuje své kritiky. Úspěšná firma kritiku naopak vyžaduje.
Babiš se chlubí výborným hospodářským rozkvětem, o který se, tvrdí, zasloužil. Ze zemí Visegrádu je to rozkvět nejmenší. Babiš se chytil do vlastní pasti. Ano, o ten nejmenší rozkvět se zasloužilo ANO. Je tedy třeba rozkvět států Visegrádu pořádně spočítat, tvrdě zkritizovat a odmítnout.
