Zpráva o závěrech a doporučeních Zvláštního výboru pro terorismus Evropského parlamentu navrhuje zásadní opatření, které by mohlo výrazně zvýšit bezpečnost v celé Evropě. Má jím být zákaz nožů. Některé řetězce v západní Evropě již dokonce omezují i prodej kuchyňských nožů. Je to úplný nesmysl. Historie i současnost nám na mnoha příkladech ukazuje, že zabít se dá téměř jakýmkoli nástrojem. A že nevraždí zbraně, ale lidé.
Zmíněný text vybízí členské státy, aby zvážily možnost zákazu nošení nožů bez pádného důvodu, přičemž by šlo především o nejnebezpečnější nože, jako jsou bojové zombie nože nebo nože motýlkové. Už sám postoj, že by měly vlády rozhodovat o tom, zda občan nesmí či smí něco, nápadně připomíná socialistické paradigma. Stát – či superstrát EU – je tatíček, občan nesvéprávné dítě, o němž rozhodují úředníci. Ale kromě toho je ten návrh úplná pitomost i z věcného hlediska.
Obchodníci jsou inteligentnější než úředníci, proto už existuje řetězec, který omezil i prodej kuchyňských nožů. Je sice pravda, že nůž – byť kamenný – používali již pralidé a že tento nástroj je přirozeným vybavením člověka. A je také pravda, že se bez kuchyňského nože dost špatně vaří. Ale bezpečnost je bezpečnost.
Domácí zabijačka se obejde i bez nožů
Základní poučkou manželského poradenství je, aby se manželé nehádali v kuchyni, protože se tam všude válejí kuchyňské nože. Takže takzvaná „domácí zabíjačka“ – to je terminus technicus užívaný kriminalisty pro domácí vraždu v emoci – se odehrává většinou tak, že se manželé v průběhu přípravy večeře nepohodnou o herecký výkon představitele jedné z hlavních rolí v seriálu MOST! a on nebo ona (abychom zachovali genderovou vyváženost) najednou místo tlačenky, kterou zrovna krájí kuchyňským nožem, nakrájí manželku či manžela. Zato motýlkem – nožem typu butterfly – se zabíjí zcela výjimečně.
Stejně tak dobře se samozřejmě dá člověk probodnout a zabít pletací jehlicí, šroubovákem či nůžkami. Samostatnou kapitolu pak tvoří vraždy úderem – tedy vraždy, kdy se jako zbraň použije nějaký nástroj určený k úderu. Samotného by mě zajímalo, zda bylo více lidí především v domácích vraždách ubito k smrti kladivem, nebo paličkou na maso. A to samozřejmě vynechávám venkovské nástroje, které v paneláku nenajdeme – například vidle nebo sekeru.
Jeden konkrétní případ z historie: V sobotu 10. září 1898 manželka rakouského císaře Františka Josefa Alžběta, kterou ovšem historie zná pod přezdívkou Sissi, přijela do Ženevy. Mělo se jí to stát osudným. Při procházce ji zavraždil bodnutím do srdce pětadvacetiletý anarchista Luigi Lucheni. Sissi bylo tehdy šedesát. Motiv vraždy vysvětlil tak, že by se to líbilo i na klinice: „Jíst smí jen ti, co pracují!“ A pointa? Zbraň, kterou k vraždě použil, byl pilník.
Zákaz nožů teroristy nezastaví
Evropská byrokracie se prostě snaží vykázat činnost, ale jak bývá u úředníků zvykem, mozek nechali o víkendu na chalupě. A navíc – říct pravdu by bylo nekorektní. Ta pravda totiž říká, že nezabíjejí zbraně, ale lidé. A když chce člověk zabíjet, tak si tu zbraň vytvoří z čehokoliv včetně věcí, které opravdu zakázat nelze. Třeba z auta – počet teroristických útoků spáchaných automobilem je děsivý. Přesto je těžko zakážeme. Úředníci ale musí dávat najevo užitečnost, tak zakážou motýlkové nože.
Cesta k omezení terorismu samozřejmě existuje. Ale je pracná, dlouhá, nebude stoprocentně účinná. A byla by strašně politicky nekorektní. Museli bychom totiž přiznat, že opravdu nápadně velký počet teroristických útoků v Evropě (nejen) noži páchají islamisté – a tak by bylo lepší spíše než počty nožů omezovat počty islamistů.
