Filosoficky je to jasné: Není racionální důvod zakazovat dospělým uživatelům kouřit marihuanu, a když je systém dostatečně pevný, vyspělý a disciplinovaný, je naprosto v pořádku umožnit těm dospělým uživatelům, aby si trávu i koupili.
Stejně tak je ale důležité, aby se konopí (stejně jako jakákoliv další droga včetně alkoholu) nešířilo více, než je bezprostřední zájem uživatelů, aby nevznikl tlak výrobců a obchodníků na zvyšování poptávky - to jest obratu a zisku. Jednoduše řečeno - aby na prodávané konopí (ani jiné drogy) nebyla reklama. A zcela zásadně je důležité, aby bylo konopí prodávané tak, aby „neodtékalo“ do rukou dětí.
Kanada legalizovala
Kanada zakázala marihuanu v roce 1923 v době celoamerického protikonopného tažení, které mělo primárně rasistickou motivaci. Konopí v USA totiž užívali hlavně „barevní“, tehdejší americká otevřeně rasistická vláda zneužila jeho zákaz jako nástroj další možné cesty k buzeraci a omezování menšin.
V roce 2001 Kanada marihuanu legalizovala k lékařskému užití, přesto si všichni - včetně politiků - uvědomovali nelegitimnost a nesmyslnost zákazu rekreačního užívání konopí. Ve hře byly i vyloženě bohulibé důvody - třeba omezení příjmů organizovaného zločinu.
Podle kanadského premiér Justina Trudeau černý trh díky legalizaci přijde ročně o šest miliard kanadských dolarů (103 miliard korun). Takže od 17. října 2018 je v Kanadě pěstování a užívání marihuany jako rekreační drogy legální, a je legální i její prodej dospělým uživatelům.
Zatím přes internet
Vzhledem k výše popsaným rizikům je ovšem distribuce pod mimořádně přísnou kontrolou: Je státní, a zatím probíhá pouze přes internet - z čistě technických důvodů. Díky protokolu TCP/IP a institutu „zásilka do vlastních rukou“ je při nákupu přes Internet v úplnosti garantováno, že si trávu objednává zcela jasně určený konkrétní uživatel, a ta objednaná tráva je doručena právě jemu, ne jeho patnáctiletému synovi.
A dokonce i v tak spořádané zemi, jako je Kanada, bude trvat zavedení maloobchodního prodeje až někdy do jara letošního roku. Takovou dá administrativní a regulační práci zařídit, aby z krámků konopí neutíkalo nezletilým konzumentům.
Varování, a omezené množství
Vláda spolu s legalizací ale přistoupila k dalším krokům, které mají možné negativní důsledky legalizace vyloučit či alespoň omezit. Platí úplný zákaz reklamy. Můžete si sice doma pěstovat čtyři rostliny legálně, ale jen ve svém. Pokud jste v nájmu, potřebujete k tomu souhlas majitele. Každé prodávané balení konopí musí být - podobně jako cigarety, a bohužel na rozdíl od řádově nebezpečnějšího alkoholu - opatřeno varováním.
Kromě lidí, kteří mají konopí předepsané od lékaře, nesmějí uživatelé kouřit trávu v práci. Nesmí se samozřejmě kouřit za volantem - první pokuta ve výši 672 kanadských dolarů (asi jedenáct a půl tisíce korun) za řízení s jointem v hubě padla již hodinu poté, co legalizace vstoupila v platnost.
A konečně to nejdůležitější: Jak víme, prvnín „dealerem“, který seznámí nezletilého (obvykle kolem jeho dvanáctého roku života) s alkoholem, bývají nejčastěji rodiče. Pokud ale po kanadské legalizaci dají rodiče dítěti třeba jen jednoho šluka trávy, tak je za to pokuta až 50 000 kanadských dolarů - přes tři čtvrtě milionu korun - a rok kriminálu.
Blbost ze zákona
V Kanadě názorně vidíme, jak neuvěřitelně obtížná a administrativně zabezpečená musí být distribuce konopí i ve vyspělé zemi, kde je řádově vyšší právní kultura, úcta k zákonu i občanská disciplinovanost než u nás. A je na tom dobře vidět, jak je návrh Pirátské strany, že by se v Čechách mohly legálně a zdarma rozdávat malé třicetigramové pytlíčky skunku, slabomyslný.
![Skleněný pokoj: Potlačované vášně ve vile Tugendhat [recenze filmu]](https://t.cncenter.cz/ras-cz/9-crosspromo-orig-412215.jpg?t=LzE2MHg5NS9zbWFydA%3D%3D&h=rUN0cj0qAx7Qe3VIB1QuwA&e=2145916800&v=1 "Skleněný pokoj: Potlačované vášně ve vile Tugendhat [recenze filmu]")
