Páteční hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše žádné překvapení nepřineslo. Cynik by řekl, že se ani konat nemuselo. Přineslo to však minimálně zopakování dvou zásadních faktů. Jednak, že příkop mezi ANO a Andrejem Babišem na straně jedné a většinou opozičních stran na druhé straně je tak velký, že ani po příštích volbách snad nelze očekávat, že by ANO opustilo účelová osidla levicových pozic a uzavřelo koalici například s ODS či KDU-ČSL. Druhým faktem je, že se Babiš i nadále nechce nikterak těsně družit s SPD Tomia Okamury. To mu ale však nebrání používat ho zároveň jako strašáka či klacek na své politické soupeře i partnery.
Kdo pozorně sledoval sněmovní rozpravu nebo poté četl i stenoprotokoly na webové stránce Poslanecké sněmovny si nemohl nevšimnout opakované nabídky SPD, že jeho strana je připravena nahradit ČSSD a podpořit menšinovou vládu ANO. "Proto zároveň s kritikou kroků současné vlády konzistentně nabízíme reálnou vládní alternativu bez ČSSD, a tou je vytvoření vlády odborníků vybraných vítězem voleb, hnutím ANO, která se písemně a s přesným časovým harmonogramem zaváže také k plnění programových bodů hnutí SPD," prohlásil Okamura.
Je to trošku úsměvné v tom, že SPD kritizuje vládu a chce ji shodit a zároveň jedním dechem nabízí toleranci straně, která je ve vládě dominantní a která nese velkou zodpovědnost za její výsledky i českou vládní politiku. Nebo si snad Tomio Okamura myslí, že by Babišův kabinet dělal něco, s čím bude mít a má jeho šéf zásadní problém? To, že v některých věcech se ve vládě dohodl kompromis je logické, pro schvalování se počítají poslanecké hlasy a ČSSD je zkrátka dodává.
Babiš je pragmatik a podle toho se chová. Uzavře smlouvu jen tehdy, když se mu to hodí a s jejím dodržováním si pak hlavu lámat nemusí. Například s ČSSD uzavřel koaliční dohodu, v níž stojí, že pokud odstoupí všichni ministři z ČSSD, do pěti dnů rezignuje i on sám. Myslíte si, že to skutečně udělá, kdyby náhodou k tomuto scénáři došlo? Z toho, co vidím a čtu v médiích toho dojmu příliš nenabývám.
ANO má pro podporu své vlády vyjednaný i "toleranční patent" s KSČM. V něm je soupis věcí a termínů, které chtějí rudí prosadit. A co když se to nepovede? Některé věci si už Babiš přivlastnil a chlubí se jimi jako vlastním peřím a některé věci zkrátka nemusejí dopadnout. Například pokud případné zdanění náhrad za vydané církevní restituce skončí u Ústavního soudu, ten snad ani nemůže rozhodnout jinak, než že to smete ze stolu. Co potom KSČM udělá?
Okamura za toleranci vládě požaduje další seznam podmínek a termínů jejich splnění. Některé jsou v přímém rozporu s tím, co vláda dělá nyní. Babiš o nich moc dobře ví. Ale nereaguje na ně, protože ví, že by mu například v zahraničí významně uškodily. Rovněž si pamatuje, že už mu námluvy s SPD letos v létě zarazilo širší vedení strany. Přesto si Okamuru nechává v záloze jako klacek, aby své partnery přiměl k diskusi a posunul svoji káru o kousek dál.
O případných předčasných volbách nechce předseda vláda ani slyšet. Je to logické. Jeho strana by je sice nejspíš vyhrála, ale povolební matematika může způsobit, že by se současné počty mandátů na základě jiných volebních výsledků vychýlily v jeho neprospěch a on by musel příliš ustupovat a uzavírat dohody se stranami, s nimiž je nyní na válečné stezce. Právě o tom se mohli přesvědčit i ti, kteří v pátek zapnuli televizi a shlédli to zdlouhavé divadélko s předem jasným koncem. Všichni tam řekli, co říci měli. Skoro všem bylo a je jasné, že se nic nezměnilo a měnit nebude. Nyní jde jen o to, kdy to pochopí ten zbytek.
