Pěkná pohádka o chytré horákyni líčí ženu, která dokázala úspěšně spojovat protiklady v novou jednotu. Z dětství si pamatuji, že největší úspěch měla ta ani nahá, ani oblečená.
ČSSD je ovšem horákyně hloupá. Její rozhodnutí odejít ze sněmovny, ale zůstat ve vládě s Babišem je z dílny Horákyně, ale není chytré. Je to kompromis, který nesčítá výhody obou krajních řešení – nedat vládě důvěry, nebo ji naopak podpořit. Sčítá jejich nevýhody. Dvě křídla v ČSSD se nedohodla, tak jim vyšel střed jako kompromis.
Nepodpořit vládu, v níž ČSSD je, ale současně v ní zůstat a vyzvat premiéra, aby odešel on, a když neodejde, ve vládě zůstat, to je tragická šaškárna, která se asi na zeměkouli ještě nikdy neodehrála. Zřejmě se předáci radovali, jak na to vyzráli. Je to omyl, směšný sice, ale také tragický.
ČSSD na další aktivní politiku rezignovala a ještě se tváří, jako by zachraňovala republiku před usurpátory. Už nemá ani nápady, ani sílu, ani inspiraci a ani chuť žít dál. Má jediný program: udržet pár smutných koryt ve vládě, vyhovět Babišovi ve všem zásadním a prosazovat to, co Babiš sám chce. Jenže problém Babiš tím nezmizel.
ČSSD je dnes už jen vybydlená schránka, v níž o dědictví, které není, svádějí dvě, ne-li tři skupiny slepců zápas o moc, kterou ČSSD nemá. Co jí ještě zbývá? Prodat Lidový dům, zaplatit altnerovský dluh a zmizet na čas, ne-li vůbec z politiky. Na místě sto třicet let vyhrazeném pro ČSSD už dnes sedí a štědře rozdává peníze levičácké ANO s lidumilem Babišem.
