Andrej Babiš přivítal na Úřadu vlády amerického ministra energetiky Ricka Perryho

Andrej Babiš přivítal na Úřadu vlády amerického ministra energetiky Ricka Perryho Zdroj: Foto CNC - Michal Protivanský

Demoliční četa ve sněmovně: Shodit vládu je snadné. Těžší je, co potom dál

V pátek bude Poslanecká sněmovna hlasovat o vyslovení nedůvěry menšinové vládě Andreje Babiše. Vše nasvědčuje tomu, že to premiér a jeho parta nakonec přežijí. Páteční jednání se zcela jistě protáhne do pozdních večerních hodin a k řečnickému pultíku se vypraví i nejeden sněmovní spáč, aby řekl, co si o vládě myslí, a ukázal tak svému okolí a voličům, že i on si svoji výplatu doopravdy zaslouží. Jsem však zvědav, zda tam někdo představí jasný plán, co by přesně následovalo, kdyby vláda opravdu padla.

Podívejme se na celou záležitost bez ohledu na vlastní politickou preferenci. Tedy bez toho, zda si přejeme pád této vlády či nikoliv. Lidé, kteří sledují politické dění, vědí, že po případném vyslovení nedůvěry sněmovnou vláda podá demisi a prezident republiky ji až do okamžiku jmenování vlády nové pověří výkonem funkcí. Během té doby se hledá nové politické aranžmá, možná i nový koaliční půdorys a třeba dost často i nový premiér. Toto hledání může trvat i několik měsíců. Takže na novou vládu s důvěrou si lidé mohou počkat zatraceně dlouho.

Zde vypadá situace poměrně jasně. Napomohl jí i prezident Miloš Zeman, který vzkázal, že Babiše jmenuje premiérem znovu, pokud jeho vládu poslanci sesadí. Z posledního dění je jasné, že se tak může stát jen v případě, pokud by proti vlastní vládě hlasovali poslanci ČSSD. Kabinet v čele s Babišem by přesto v demisi vládl dál, premiér začal znovu shánět hlasy a opět by zamířil zřejmě i k Okamurově SPD.

Chybí tu však odpověď na otázku, co by se reálně stalo, kdyby ANO trvalo za každou cenu na Babišovi jako premiérovi a všichni ministři za ČSSD by kvůli tomu opustili vládu (aktuálně z oranžového tábora totiž zaznívají hlasy, aby ANO vyměnila premiéra a vláda může pokračovat dále). Podle koaliční smlouvy by pak měl podat do pěti dnů demisi i sám Babiš. Nicméně kdo by potom do jmenování vlády nové spravoval resorty, které by oranžoví ministři opustili?

Na aktuálním dění je samozřejmě příznačný a zároveň úsměvný fakt, že proti Babišově vládě bude hlasovat i Okamurova SPD, ale jen a pouze proto, aby z kabinetu vystrnadila ČSSD a nepřímo ji nahradila. Není přitom jasné, zda tuto variantu skousnou vrcholné orgány ANO, které letos v létě již jednou podobné námluvy zarazily. Co bude následovat potom? Stejnou otázku bychom si mohli položit i v situaci, kdyby opozice skutečně uspěla a vládu svrhla, ale Okamura by se k Babišovi hned nelísal a držel by opoziční linii. Byla by tu roztříštěná sněmovna a začalo by se od znovu, skoro jako po volbách v říjnu loňského roku.

Dostáváme se tedy k otázce, zda by tuzemskému ústavnímu systému neslušelo cosi, co se v odborné politologické literatuře nazývá konstruktivní vyslovení nedůvěry. Tento instrument funguje v několika evropských zemích a v praxi znamená, že parlament může vyslovit vládě či premiérovi nedůvěru jen za předpokladu, že se shodne na jeho nástupci. Výsledkem pak může být staronová koalice s novým premiérem, ale vlastně i koalice na jiném půdorysu v čele s čerstvě odvolaným premiérem. Toto je sice hodně divoká konstrukce, ke které snad nikde nikdy nedošlo, ale teoreticky možná je. Všechny hypotetické situace však mají jedno společné, je-li odvolán premiér, je v neprodlené době vyslovena shoda na premiérovi novém, který se může opřít o většinu v parlamentu. Neexistuje tedy pak něco typu „premiér v demisi“, což zaplevelovalo český mediální prostor celé první pololetí letošního roku.

Zpět tedy na samý úvod. Uvidíme, jak páteční jednání dopadne, ale přesto by bylo dobré, kdyby někdo vystoupil a jasně řekl, co by následovalo v případě pádu vlády a jaké je jeho vlastní řešení pro takovou situaci. Odpovědi typu „začneme hledat a jednat“ jsou sice hezké fráze, ale bez skutečného reálného obsahu. Jediným hmatatelným výstupem pak bude posílení moci prezidenta republiky, který si Ústavu i ústavní zvyklosti vykládá po svém a dělá si z nich trhací kalendář. Českou republiku by pak čekaly třeba i další měsíce bezvládí a situace ve vyjednávání o nové vládě by se měnila každou chvílí a byla proměnlivá jako aprílové počasí.