Chemie v jablíčkách není žádná tragédie. Musíme si na ni zvyknout
Test jablek, který provedla MF Dnes, ukázal, že kromě bioproduktů jsou ve všech koupených jablkách zbytky chemikálií. Je z toho poprask, ale rozhodně to není důvod přestat jíst jablka. Naše prostředí je chemie plné, a my si na to prostě musíme zvyknout.
MF Dnes provedla zajímavý a myslím i podstatný novinářský pokus: Nakoupila osmnáct vzorků na pultech prodávaných jablek a nechala udělat rozbor na chemikálie - především pesticidy - a jejich rezidua, zbytky proměněných a rozpadlých pesticidů v ovoci. Výsledky byly sice tristní, ale očekávatelné: Beze zbytků chemikálií, které by jablka vyřazovaly jako surovinu pro dětskou výživu, byly jen dva nakoupené vzorky. To je kolem deseti procent. Národ je zděšen, ale nejde o žádnou tragédii, a test málokteré potraviny by dopadl lépe.
Naše prostředí je kompletně prostoupené chemikáliemi a jejich rezidui a tyto látky prostupují vším a jsou všudypřítomné. Nelze jinak - člověk už několik set let zanáší přírodu sofistikovaně průmyslově vyráběnými chemikáliemi, a dokonce několik milionů let zamořuje prostředí jednou z nejstrašnějších známých směsek jedů - dehtem ze spalování. Takže je naprosto samozřejmé - a nemůže být jinak - než že chemikálie prostupují všemi ekosystémy, i těmi civilizaci vzdálenými, a dostávají se do potravního řetězce všech tvorů včetně nás samých. Musíme si však uvědomit: Pokud se chceme všichni najíst, pokud chceme jezdit auty, používat umělé hmoty, technologicky pokročilé léky či počítače a mobily, je práce s chemikáliemi a jejich následné úniky do prostředí nutné, neodstranitelné, a my jej prostě musíme akceptovat a zvyknout si na ně. Ostatně - nebude to poprvé.
Když jsme začali používat oheň...
Když člověk přestal být chlupatou opicí, olysal a osekal si první kámen do tvaru pěstního klínu, došlo k jednomu z nejzásadnějších objevů lidské historie. Náš druh ovládl umění rozdělat a využít oheň, což nás evolučně postrčilo o pořádný kus dál. Opečené maso vydrží déle než syrové, je lépe stravitelné, a tak byl rozvoj mozku zajištěn mnohem lépe, než když jsme myšky a veverky žvýkali za syrova.
S využitím ohně k vaření ovšem nastal první zásadní chemický útok na biologickou povahu našeho metabolismu. Když totiž začneme opékat mamuta, chtě nechtě tím opékáním v mamutím mase vyrábíme stopy dehtu - a to je mix několika tisíc tak strašlivých a karcinogenních chemikálií, až člověku běhá mráz po zádech. Tyto chemikálie naše těla neznala, byly nové, byly karcinogenní, a stejně jsme si na ně zvykli a nevymřeli jsme. Jistě - asi se o pár promile zvedl výskyt rakoviny, byť na to neandrtálci asi nevedli statistiku. Ale lidstvo přežilo, zvyklo si a vynález ohně jej obohatil.
Ekosady to nezachrání
Prostě - chemie v jídle se stane nutnou, běžnou a neodmyslitelnou součástí našeho života, a jinak to nejde. Lidí je na planetě dvakrát až třikrát více, než by bylo slučitelné s trvale udržitelným rozvojem všech ekosystémů - naše populační exploze je zcela zákonitě provázena ústupem přírody vytlačované přemnoženým člověkem. A lidé jsou tak přemnožení, že je zcela vyloučeno uživit planetu jinak než jídlem z velkovýroby - ať už jde o jablka z obřích sadů, které se bez chemikálií neobejdou, nebo o velkochovy drůbeže, kde slepice nemůžou hrabat.
Užívání chemie v zemědělské výrobě je nezbytností, pokud nemá mít půl planety hlad. Převod celé zemědělské výroby na ekologickou (v jablkách z biofarem chemikálie nebyly) je vyloučený, protože bude vždy výrazně dražší než produkty z velkovýroby. Takže na ně nikdy nebude většina lidí mít peníze. Je potřeba hlídat, aby se z opravdu čistých surovin dělalo jídlo pro děti, které jsou mnohem choulostivější.
My ostatní, dospělí, si ale na přítomnost malého množství reziduí chemikálií v našem jídle budeme muset zvyknout stejně, jako jsme si zvykli na to, že v mase grilovaném na ohni jsou stopy dehtu. Nejvíc v té křupavé připálené kůrčičce, která je nejlepší.
