Letos si připomínáme významná kulatá výročí - okupaci vojsky Varšavské smlouvy z roku 1968 nebo sto let od vzniku Československa. Moderní dobu českého národa pak sledují i některé nové filmy. Jenže díla, jako například Jan Palach, Toman, Hovory s TGM či Zlatý podraz, která ukazují závažné a důležité okamžiky našich dějin, do kin žádné davy diváků netáhnou. Ani z jednoho se nestal hit. Z české tvorby vše tento rok převálcovala komedie Po čem muži touží, kterou přitom filmoví kritici roztrhali na kusy. Proč vážná díla paběrkují? Jsou tak slabá, nebo českého diváka nezajímají?
V době, kdy je svět posedlý zábavou a mnoho lidí vážné věci zlehčuje a není je schopno pořádně ani vnímat, je složité natočit divácky hodně navštěvované dílo, které se bude zabývat naší moderní historií a je současně ojedinělé po filmové stránce. Rezignovat ale na počet diváků nejde. Kritika například o letošních českých filmech, jako jsou Jan Palach, Toman, Hovory s TGM a Zlatý podraz, psala pochvalně. To ale neznamená, že tím navnadí diváka, aby šel do kina. I když se v těchto případech jedná o látku, která rozebírá dobu nepříliš vzdálenou, je mnoha Čechům cizí, vytěsňují jí ze svých myšlenek. Nebo dokonce o ní nic nevědí a nechtějí vědět.
Ruku na srdce – kolik současníků skutečně četlo knihu Karla Čapka „Hovory s T.G.Masarykem“? Je jich minimum. Lístek na film, který o tom pojednává, si pak koupí jen málo lidí, protože ostatní postrádají motiv. Jejich přemýšlení a reálný život se věnují něčemu zcela jinému, a pokud už řeší něco podobného, co se odehrává i v tomto filmu, postupují většinou jiným způsobem. Jsou to dva světy, které se míjejí.
Filmy Toman (režie Ondřej Trojan), který popisuje život šéfa naší zahraniční rozvědky v době po druhé světové válce, nebo Jan Palach (režie Robert Sedláček) neskončily naprostým diváckým propadákem. Ten druhý zaznamenal 68 230 návštěvníků (čísla jsou ke konci minulého týdne) a Toman, který je stále v kinech, jich má prakticky stejně – 67 904. Jenže tato čísla jsou vzhledem k naší populaci malá. Zcela určitě přijdou zásahy v řádech statisíců, když se tyto filmy objeví v televizi, ale ani to nemůže tvůrce uklidnit.
Podobně podle všeho dopadne zcela nový film Zlatý podraz (režie Radim Špaček), který se odehrává v basketbalovém prostředí a na pozadí ukazuje poválečnou politickou a společenskou situaci. Je to odvážný počin, který měl rozpočet až 100 milionů. A jak je vidět, ty peníze se vrátit nemohou. Filmy se sportovní tématikou, až na výjimky, nebývají žádnými trháky. Zlatý podraz zaznamenal v kinech za premiérový týden 13 106 diváků. Není to málo, není to ale dost.
Ještě hůře na tom budou Hovory s TGM (režie Jakub Červenka). Za dva týdny mají 13 868 diváků. Zde už tušíme, že to skončí v hlubokém diváckém průměru. Záměr, představit jinak našeho prvního prezidenta, se tak mine účinkem.
Naopak rozverná komedie Po čem muži touží (režie Rudolf Havlík, premiéra 20. září) míří hodně vysoko. Ke konci minulého týdne měla už 428 931 diváků a pronikne tak zhruba mezi 40 nejnavštěvovanějších českých filmů od roku 1990. Což je fantastický výsledek. Masa diváků vůbec u toho nereagovala na zdrcující kritiky, kterých se od odborníků filmu dostalo.
Například Mirka Spáčilová v deníku MF Dnes o filmu Po čem muži touží kromě jiného napsala: „…nulový děj postupuje jen od jednoho sponzorského výrobku k druhému… Chybí jediný nápad, který by příběh rozvinul nečekaným směrem… jak ve finále začne přibývat rozněžnělé vážnosti, banalita vystoupí na povrch“.
Vojtěch Rynda na webu Reflex.cz ještě přitvrdil: „Solidní herci Jiří Langmajer, Anna Polívková a Táňa Pauhofová jsou tomuhle paskvilu spíše na obtíž… Herci nemají co hrát, divákům citlivějším na genderové stereotypy vstávají vlasy hrůzou a logika nefunguje ani na nejzákladnější úrovni… primitivní příběh v toporné režii Rudolfa Havlíka…“.
Musím říct, že s kolegy souhlasím, film je z mého pohledu slaboučký. Jenže o jeho úspěchu nakonec rozhodne divák, ne kritik a intelektuální pohled „pražské kavárny“. A tak je to u filmů daleko častěji, než si myslíme.
Podívejme se proto na pořadí letošních nejnavštěvovanějších českých filmů. Pořadí je ke konci minulého týdne a ještě se do konce roku změní, protože například na česko-slovenskou pohádka Když draka bolí hlava (režie Dušan Rapoš), kde hraje i legendární Karel Gott se svoji dcerou, přišlo za premiérový týden přes 40 tisíc lidí. Jen připomeňme, že zatím vůbec nejnavštěvovanějším filmem v českých kinech je letos americký Avengers: Infinity War s 622 306 diváky.
Prozatímní letošní pořadí 10 nejnavštěvovanějších českých filmů (některé jsou ještě v kinech a další přibudou):
1. Po čem muži touží (Rudolf Havlík) – 428 931
2. Tátova volha (Jiří Vejdělek) – 293 945
3. Čertoviny (Zdeněk Troška) – 292 814
4. Prezident Blaník (Marek Najbrt) – 166 242
5. Zoufalé ženy dělají zoufalé věci (Filip Renč) – 165 532
6. Věčně Tvá nevěrná (Milan Cieslar) – 94 720
7. Chata na prodej (Tomáš Pavlíček) – 82 652
8. Dvě nevěsty a jedna svatba (Tomáš Svoboda) – 75 756
9. Toman (Ondřej Trojan) – 67 904
10. Jan Palach (Robert Sedláček) – 68 230
