Istanbulská úmluva: Ve skutečnosti není opravdovou Úmluvou, ale spíše deklarací | Reflex.cz
nahoru

Kdo ji kritizuje, je belzebub, který nemá rád ženy. Instantní Istanbulská úmluva jako cesta k lepším zítřkům?

Petr Kolman23. října 2018 • 15:17
Kdo ji kritizuje, je belzebub, který nemá rád ženy. Instantní Istanbulská úmluva jako cesta k lepším zítřkům?
foto: Profimedia

V článku „Svoboda slova v ohrožení: To už ani kněz nesmí svobodně veřejně hovořit?“ jsem se věnoval tématice svobody slova ve vztahu k tzv. Istanbulské úmluvě. Text vyvolal hodně reakcí pozitivních i negativních. Několik čtenářů správně poukázalo na skutečnost, že jsem se věnoval převážně ohlasům na vystoupení kněze Petra Piťhy, ne však Istanbulské smlouvě jako takové. Pokusím se to napravit.

Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (tedy v novinářské zkratce Istanbulská úmluva) je mezinárodní smlouva Rady Evropy posuzující především všechny druhy násilí vůči ženám jako formu historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Zde chci jen pedagogicky podtrhnout, že jde o úmluvu Rady Evropy ne Evropské unie, jak se mnohdy mylně domnívá část laické veřejnosti, a možná i nejeden nedbalejší politik.

Zajímavostí je, že jako první ratifikovalo úmluvu Turecko, tedy stát s dlouhodobě vzorovým přístupem k ženám (resp. ženským právům), od kterého se mají ostatní státy – především ze západní Evropy – mnohému co učit. Aktuálně se  k předmětné úmluvě připojilo přes dvacet dalších států.

To, co vypadá jako kachna a nazývá se jako kachna, nemusí být vždy kachna.

Co je a co není Úmluva

V souladu s právníkem Pavlem Hasenkopfem podotýkám, že tzv. Istanbulská úmluva de facto není žádná „vopravdovská Úmluva“, maximálně tak jen podle formy a názvu.

Jak je známo i studentům prvních ročníků práv, úmluvy mají obsahovat zejména právní normy (hypotéza, dispozice, sankce), ne politická prohlášení či spíše politické nenormativní žvanění.

In medias res: Istanbulská úmluva je především politický manifest genderismu a dalších spřátelených -ismů , ne právní Úmluva.

Vše právní, co je v „Istanbulce“ obsažené, je již dávno zakomponováno do našeho právního řádu – kupříkladu v ČR je již dlouho trestné domácí násilí, znásilnění, sexuální obtěžování i stalking žen (nadto trestný je u nás dokonce i stalking a sexuální obtěžování  mužů).

V čem úmluva nepomůže

Otázka na aplikační praxi orgánů činných v trestním řízení je zcela legitimní, a to nejen v této oblasti, nicméně jedná se o pláč na špatném hrobě. Pakliže se nějaká žena setkala s nedbalou prací policistů či státních zástupců, tak v tom ji Istanbulská úmluva reálně nepomůže. Vím, zní to asi cynicky, ale je to tak.

V rámci fair-play musíme podotknout, že české orgány činné v trestním řízení nepracují v zásadě nijak méně kvalitně než příslušné orgány v jiných členských zemích EU, o tzv. třetích státech nemluvě – včetně nového feministického ráje ležícího v Malé Asii a z menší části v jihovýchodní Evropě – zvaného Turecko.

Pokud by někdo chtěl například českým a moravským ženám vzít volební právo, budu první, kdo budu burcovat, aby se tak perfidně nedělo. Nicméně neuvěřitelný humbuk, který určité (převážně ultra-levicové) kruhy vytvořily okolo citované Istanbulské smlouvy mi přijde hodně za čarou. Plodem z tohoto stromu je i trestní oznámení na kněze Petra Piťhu, který si dovolil znevážit dobrodiní, které nám Istanbulská úmluva prý přinese.

Mísení politiky a práva

Pro pět ran do všech feministických ježibab i ježidědků (abych byl genderově korektní), Istanbulská úmluva je učebnicovým příkladem, jak to dopadá, když se mísí právo a politika více, než je zdrávo.

Nedávno se jedna „genderistka“ v médiích kasala, že jim není cizí smysl pro humor, proto si jej dovolím otestovat: Budou se české feministky jezdit do Istanbulu učit, jak zakroutit zlým mužům krkem? Ptám se na závěr ve zdvořilé nadsázce inspirované Klementem G.

Autor je právní publicista.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější