„Na MŽP jsme objevily web stránku, kde jsou všechny spolky, které dostaly od MŽP peníze na granty. Zde posíláme přehled posledních příjmů od MŽP podle poboček Dětí Země. A odkaz na stránku projektymzp.cz, která má dole napsáno:"© Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, 2012, Odbor ekonomických a dobrovolných nástrojů." začínal e-mail hlavního Dítěte doktora Patrika. A tak jsem na ten link kliknul...
Zpráva o nelidské dřině...
Na ministerském webu jsou uváděny dotace pro Děti Země, a tak jsem se jal zkoumat hned tu první. „Detail závěrečné zprávy: Nové velkokapacitní stavby pro hospodářská zvířata – monitoring dodržování norem a prosazování opatření pro zlepšení životních podmínek zvířat. Subjekt: Děti Země, číslo projektu 115, rok podání 2011, dotace 137 250 Kč. Forma výstupu: Ostatní. Cílová skupina: Ostatní příroda. Obsah: Právo v ŽP, jeho aktivní prosazování a osvěta v této oblasti. Program VŘ: průřezová oblast. Závěrečná zpráva: Text závěrečné zprávy nemohl být načten.“
Skutečnost, že nelze načíst text závěrečné zprávy projektu, za který jsme z veřejných peněz zaplatili 137 tisíc korun, je pro nevládní a ochranářský sektor typická. Naštěstí se stránka jen hemží odkazy, na kterých vidíme plnění projektu. Jsou zde prezentovány výstupy realizace, jeden link za druhým.
3x: Tabulkové přílohy: Přehled řešených kauz
3x: Tabulkové přílohy: Přehled vydaných tiskových zpráv
3x: Mediální výstupy: Přehled mediálních výstupů
3x: Studie, odborné zprávy: Studie „Technologická a systémová opatření ke snížení dopadu provozu velkochovů hospodářských zvířat na životní prostředí a zlepšení životních podmínek hospodářských zvířat.“
21x: Fotodokumentace: fotografie z kontroly provozu chovu nosnic ve Velkém Malahově
Smutná realita
A nyní smutnou pravdu, která vyplynula po analýze dat, které Děti Země uvádějí jako výkaz své činnosti: K přehledům řešených caus, které vykazují tři: Ve skutečnosti jde o tři odkazy na jednu stejnou zprávu. Z ní vyplývá, že Děti Země napsaly patnáct protestních dopisů proti velkochovům. A také: „V prosinci jsme jako téměř každoročně provedli kontrolu dodržování závazků společnosti Česká drůbež.“ Takže roční činnost – jeden výlet a patnáct dopisů.
K tiskovým zprávám, vykázaným třikrát: Opět jde o tři odkazy na jeden identický materiál. V něm je uvedeno sedm tiskových zpráv, jak Děti Země někam poslaly dopis. K mediálním výstupům, vykázaným třikrát: Jde o tři odkazy na stejný text. Šestnáctkrát se Děti Země nacpaly někam do medií a plná znění článků, ve kterých se mihly, uvádějí jako pracovní výsledek.
K odborné studii, vykázané třikrát: Jde o tři odkazy na stejný esej o tom, že by se hospodářská zvířata ve velkochovech měla mít lépe, který však neřeší, jak by to zvedlo cenu a dostupnost masa pro chudé děti. Studie má sice patnáct stran, ale je recyklovaná. Dočteme se v ní, že ji Děti točily dokola už čtyři roky. „V elektronické podobě vydaly Děti Země poprvé v prosinci 2007. Verze k datu: 31. 12. 2011. Autor studie: Martin Hyťha, místopředseda Dětí Země.“
K fotografiím: Na webu je sice prezentováno 21 odkazů na fotografie, ty se ovšem opakují, takže je jich dohromady jen osm. Pořízeny byly v průběhu dvaceti minut při jediné návštěvě drůbežárny. K jejich pořízení byl použit fotoaparát OLYMPUS DIGITAL CAMERA uTough-3000 se software EXIF 0221. Fotky byly pořízeny mezi 10.21–10.41 dne 14. 12. 2011. Pan hlavní ochranář mi napsal z Brna. Pohledem do jízdního řádu zjistíme: Brno 2:20 – Velký Malahov 9:10. Celkový čas 6 hod 50 min, vzdálenost 364 km, cena vlakem či autobusem cca 600–800 Kč. Zpáteční cesta: Velký Malahov 14:05 – Brno 20:20.
Já chci taky prachy!
Takže celou fotodokumentaci Děti Země pořídily za jednu návštěvu, kvůli které asi musely fakt brzo vstát, nebo jet neekologicky autem, ale večer pohodlně mohly být zpět v Brně. Tiskové zprávy (celkem sedm) mohly zabrat každá třicet minut, to jest tři a půl hodiny práce. Nacpat se – telefonickým rozhovorem nejlépe – do nějakého lokálního média trvá řádově minuty, takže se v nich mihly šestnáctkrát. A esej o zvířatech ve velkochovu byla léta hotová.
Suma sumárum, práce na dva dny. Zaplatili jsme za to Dětem Země z našich peněz sto třicet sedm tisíc korun. To je víc, než dostane za rok starobní důchodce s (celkem docela vysokým) důchodem 10 000 Kč měsíčně. Za jeden výlet do slepičárny, osm fotek a pár stránek kydů. Dá se chování Dětí Země ještě nazvat výrazem, že „čerpají“, nebo už je trefnější rovnou napsat, že kradou?
