Že umí francouzský ekonom Thomas Piketty žonglovat s čísly, je mezi ekonomy dávno známé. Nedávno se ale dožongloval k závěru, že Česká republika uvnitř EU trpí. S tím by se možná dalo i souhlasit, rozhodně ale ne na základě Pikettyho výpočtů.
Karel Kříž a po něm Lenka Zlámalová situaci České republiky v Evropě popsali jako „krmelec“. Když se za sebe poskládají jinak nesouvisející čísla, může to tak skutečně vypadat. Ve skutečnosti to ale nedává žádný smysl.
Francouzská ekonomická hvězda Piketty spolu s Křížem a Zlámalovou vystavěli svůj krmelec na dvou číslech. Podívali se na přísun peněz z evropského rozpočtu, od kterého odečetli odliv zisků do zahraničí. Například do České republiky přitekly z EU dotace ve výši 1,9 procenta našeho HDP, ale odteklo 7,6 procenta HDP v ziscích. Jakási „čistá pozice“ tohoto odečtení hrušek od jablek pak vychází na minus 5,7 procenta HDP, což je nejvíce z okolních zemí.
Z toho následně údajně vyplývá, že kdybychom si nenechávali zisky utíkat, mohli bychom si všichni rozdělit měsíčně k platu navíc čtyři tisíce korun. To zní samozřejmě hezky.
Velké kdyby
Je to ale pouze velké „kdyby“. Pochopitelně, pokud bychom chtěli tyto zisky nechat české vládě, žádná firma by v Česku podnikat nechtěla a nebylo by co rozdělovat. Je to líbivé číslo, ale dává stejný smysl, jako kdybychom si v kanceláři chtěli rozdělit šéfův plat. Patrně bychom hodně brzy žádného šéfa neměli a nikdy nenašli dalšího.
Hlavní problém celého výpočtu je ale ono míchání jablek s hruškami. Dává smysl podívat se na skutečnou čistou pozici v odlivu a přílivu zisků. Nebo na čistou pozici České republiky v EU, když odečteme peníze, jež do EU posíláme, od těch, které z EU dostáváme.
Těžko se to srovnává, ale to, co udělal francouzský ekonom, je podobné tomu, kdybyste dostali od souseda 20 tisíc měsíčně, poslali mu 15 tisíc a v práci sjednali obchod, jenž vašemu zaměstnavateli vydělá 100 tisíc, z nichž vám dá bonus 30 tisíc, takže mu zůstane 70 tisíc korun. Piketty by vzal 20 tisíc a odečetl od nich 70 tisíc korun a napsal, že jste v čisté pozici minus 50 tisíc. Následně by vás označili za krmelec.
Strašák „odlivu zisků“
Pikettyho číslo není argumentem proti členství v Evropské unii. Slušných argumentů lze najít celou řadu, od čím dál silnější závislosti na unijním přerozdělování přes demokratický deficit unijních orgánů až po slavné byrokratické a regulační nesmysly. Odliv zisků argumentem proti EU není.
To, že Čechy zaměstnávají zahraniční firmy a vydělávají na tom, je jen logickým důsledkem naší polohy v srdci Evropy vedle Německa a Rakouska, relativně levné, ale kvalifikované pracovní síly, bezpečnosti, nižších daní a rozumnějších regulací v porovnání s některými západními zeměmi, jako je třeba Pikettyho rodná Francie, a řady dalších faktorů.
Jsme malá otevřená ekonomika, kde je velká část populace přímo či nepřímo závislá na přeshraničním obchodu. To, že nás chtějí zaměstnávat firmy vlastněné občany jiných zemí, by nás naopak mělo těšit.
Mlsný stát
Celý Pikettyho argument stojí na vidění světa jako šachovnice, kde osvícení byrokraté přesouvají peníze a lidi z místa na místo tak, aby porazili ostatní hráče. Svět je ale mnohem komplexnější. Vytáhnout peníze ze zahraničních vlastníků firem zní lákavě, ale možná bychom o ně úplně přišli. Měli bychom se bez nich lépe?
„Odliv zisků“ je jen strašák mající vyvolat strach, že jsme mohli mít něco, co nám někdo odvezl do zahraničí. Pokud ho firmy – bez nespravedlivých investičních pobídek – vydělaly poskytováním zboží a služeb, jež lidé poptávali, navíc zaměstnáváním našich spoluobčanů, potom kde je problém? Stát jenom mlsně pokukuje po cizích penězích a přemýšlí, jak z nich dostat víc. Piketty v tom státě zdatně sekunduje.
