Civilizaci žene kupředu energie. Kdyby došly cenově přijatelné a únosné zdroje energie, tak se naše civilizace zhroutí. Přesto z politických důvodů odmítáme tu nejčistší energii - jadernou - a blbneme s takzvanými alternativními zdroji. V Německu si právě spočítali, že to k ničemu nevede.
Nejsluníčkovější země Evropy - Německo - před skoro dvaceti lety plánovala, že do roku 2050 sníží energetika produkci skleníkových plynů o 95 procent a podíl obnovitelných zdrojů na produkci tepla a elektřiny se měl zvýšit o 60 procent. Po havárii ve Fukušimě se pak navíc Německo rozhodlo do roku 2022 odstavit z provozu jaderné elektrárny.
Tristní výsledek
Server info.cz minulý týden zveřejnil mimořádně zajímavé výsledky německých snah nesmrdět. Už sám název článku říká mnoho: „Krach německé cesty k obnovitelné energii. "Největší selhání od války,“ píší experti“. V textu se pak dočteme, že to našim severozápadním sousedům s tou čistou energií opravdu nevychází.
Článek o neúspěšné německé cestě k obnovitelné energii si přečtěte na Info.cz >>>
Pokud mám článek shrnout: Německý odběratel elektrického proudu zaplatí za stejný odběr dvakrát více než odběratel český. Důvod je jednoduchý: Němci ročně vydávají na výzkum energetického přechodu na obnovitelné zdroje 1,5 miliardy euro. To samozřejmě proud strašlivě prodražuje - stejně jako solární tunel, který proběhl v České republice a za který platíme všichni.
Před dvaceti lety deklarovaný německý cíl snížit emise oxidu uhličitého o 40 procent do roku 2020 nebude splněn, protože to nejde. Alternativní zdroje prostě nejsou takový zázrak, jak se čekalo. Takže, zvlášť za bezvětří, kdy se netočí vrtule větrných elektráren, se v Německu proud vyrábí především spalováním uhlí. A to, jak známo, oxid uhličitý produkuje v míře větší než malé.
Po roce 2022, až se v Německu zastaví jaderné elektrárny, pak budou Němci muset dovážet elektřinu z Francie. Kde ji vyrábějí, jak na potvoru, v jaderných elektrárnách. Německo je díky tomu podle zprávy poradenské firmy McKinsey & Co pro Světové ekonomické fórum v celosvětové kategorii „životní prostředí a ochrana klimatu“ na 61.místě ze 114 zkoumaných zemí. To je na místě odpovídajícím nějaké asijské rozvojové zemi.
Nechuť Evropanů k jádru je ruský zájem
Civilizace je celou svou historii vázána na energii, a čím je civilizace dál, tím víc energie spotřebuje. Po celou dobu vývoje průmyslové civilizace spotřeba energie stoupá. V polovině minulého století lidstvo objevilo převratný zdroj energie - jádro. Do té doby se totiž energie získávala takřka výhradně z fosilních paliv, jejichž zásoby jsou konečné.
Atomová elektrárna tedy představovala klíč k dalšímu rozvoji celé naší civilizace. Spolu s jejím rozmachem však ze zárodečné polévky neomarxistické levice vyklíčilo hnutí odporu proti jaderné energii, které prostoupilo celou západní Evropu a v zemích jako Rakousko či Německo se jeho myšlenky staly dokonce oficiálním paradigmatem.
Netroufám si tvrdit, že jsou protijaderní aktivisté od samého počátku placení Ruskem, možná to jsou jen užiteční idioti, které Rusko zneužívá. Ale odpor západoevropanů k jaderné energii byl za Sovětského svazu a je i nyní za Putina primárním ruským zájmem, protože masivní výroba energie z jádra v západní Evropě by znamenala, že si Rusko může ze svého zemního plynu dělat sodovku. A že by se energetická - a tedy klíčová, strategická - závislost Evropy na Rusku díky jádru mohla stát minulostí.
Takže protiatomové hnutí je de facto hnutí proruské, a jde čistě o politiku, o ideologii. Energie z jádra je totiž k získání dostatečného množství elektřiny ekologicky absolutně nejčistší cesta, kterou umíme. Černobyl a Fukušima byly sice tragédie, ale součet ekologických dopadů těchto havárií je v podstatě konečný součet úplně všech ekologických škod, které za své dějiny jaderná energetika způsobila. Přitom ekologické škody způsobené emisemi uhelných elektráren jsou planetární, nevyčíslitelné, a pravděpodobně jde o jednu z příčin globálního rozvratu klimatu.
Bez jádra to nepůjde
Nyní nám německá zkušenost ukázala, že alternativní zdroje nás fakt pro budoucnost nevytrhnou. Stejně tak desítky let sbíraná reálná praxe z provozu jaderných elektráren ukazuje, že kromě absolutních výjimek jde o bezpečnou technologii. A je všeobecně známo, že přes všechny úspory bude naše expandující civilizace potřebovat více a více energie. Takže jediné, co nám zbývá, pokud nemáme za deset let mrznout a svítit svíčkami, je celoevropský pokorný návrat k jaderné energetice.
