Na Facebook tento týden prasklo snad všechno, co prasknout mohlo – byť jde o provinění, která každý trochu paranoidnější uživatel Internetu tušil. Facebook nás prostě šmíruje úplně ve všem, co na něm provádíme, a naše data prodává dál. Je to blbý, ale ještě horší je, že většina z nás se bez Facebooku už prostě neobejde.
Pojďme si shrnout maléry, které se na Facebook v posledních dnech provalily. Začalo to tím, že firma Cambridge Analytica přes aplikaci získala na Facebooku údaje o padesáti milionech uživatelských účtů a pak je analyzovala a prodala výsledky těch analýz – takže výsledky chování uživatelů byly použity jako podklad pro volební kampaně v řadě zemí. Hned jak to prasklo, objevily se na IT serverech pobavené komentáře IT odborníků a profesionálů, které překvapilo, že onen skandál někoho překvapuje. S tím, že data vložená nejen na Facebook, ale v podstatě kamkoliv na Internet, jsou de facto volně přístupná komukoliv, musí každý počítat.
Druhý a třetí malér
Ve středu se média zabývala tím, že volně přístupná data na Facebooku mohla být sbírána a shromažďována dalšími subjekty přes funkci vyhledávání podle e-mailu nebo telefonního čísla uživatele. I to mi přišlo docela zábavné, protože přesně ti novináři, kteří nyní byli pohoršeni, užívali tuto funkci Facebooku k hledání dat a souvislostí pro potřebu svých článků. Takže to pohoršení nad tím, co každý, kdo se nad věcí kdy zamyslel, věděl, bylo opět trochu trapné. Když však konečně v pátek Facebook přiznal, že šmíruje nejen to, co na něm lidé zveřejní, ale že šmíruje i jejich soukromou komunikaci přes Messenger, bylo nutné uznat, že je fakt asi něco špatně. Přišel čas pochopit, že pro Facebook my uživatelé nejsme klienty, ale dodavatelem zboží zdarma – dat, která se pak nechávají využít dál. Inzerentům, politickým lobbistům a věřím, že kdyby zaplatili, tak i reptiliánům. Takže by bylo asi nejrozumnější svůj facebookový účet prostě zrušit.
Bez Facebooku jsme v háji
Ovšem zrušit svůj účet na Facebooku je v postmoderní době v podstatě nemožné. Pro řadu lidí, kteří se nějak živí v komunikaci, reklamě či médiích, by to znamenalo existenční konec, profesní smrt. Pro všechny, kteří užívají Facebook jako privátní komunikační prostředek, by pak zrušení účtu znamenalo sociální smrt. Náš sociální život se možná víc než z poloviny odehrává právě na této síti. Takže chovat se podle hashtagu #deletefacebook si může dovolit poustevník či výstřední miliardář, který už nestojí o žádnou sociální komunikaci než o tu osobní s vybraným okruhem delikátních přátel. Normální člověk se nemůže od FB odstřihnout, ani když na něm nezávisí pracovně. A pro člověka z médií je Facebook existenční nutnost.
A už to tak zůstane...
Rád bych na závěr napsal něco optimistického, bohužel mě však nic nenapadá. Všichni jsme dobrovolně přijali podmínky Facebooku, všichni jsme na něm zadarmo, a tak nás prostě firma ekonomicky využívá. Je to její obchodní strategie, z čeho jiného by ti chudáci jinak žili! A tak nemůžeme čekat, že by se tento stav do budoucnosti jakkoliv změnil. Takže se musíme změnit my. Konečně v úplnosti pochopit, že si věci, které mají zůstat utajené, nesdělujeme jinak než osobně, a to na procházce po hlučné ulici.
