V neděli oznámil kandidaturu na prezidenta Mirek Topolánek. Přesto, že jde o velmi pozdní kandidaturu a že na shánění podpisů senátorů má jen pár dní, je to událost, která dává novým prezidentským volbám švih. Na rozdíl od ostatních kandidátů totiž „Topol“ má šanci Zemana porazit.
Prezidentské volby, jež nás v lednu čekají, jsem chápal spíše jako demonstrační záležitost, kdy budeme my — přátelé demokracie a nepřátelé buranství — dávat dohromady nějakou symbolickou protiváhu voličům Miloše Zemana. Ani ve snu by mne totiž nenapadlo, že to v příštím roce může vyhrát někdo jiný než Kundasemkundatam.
Přestože jsem velmi okázale a veřejně proklamoval své sympatie profesoru Drahošovi i jsem napsal sem, na reflex.cz, pár sloupků o tom, že je to lepší volba než Zeman, chápal jsem profesora Drahoše jako kandidáta symbolického vzdoru. Jak ukazují nejen předvolební preference, ale i celková atmosféra v zemi, nemá sebepřijatelnější akademik proti kandidátu českého venkova Zemanovi šanci.
Nyní se situace zcela radikálně změnila. Když budu mluvit o něčem tak pofiderním, jako je „síla osobnosti“, tak teprve s Topolánkem přichází do boje se Zemanem srovnatelná váha. Pánové Horáček a Drahoš mohou být části národa sympatičtí, mohou ztělesňovat lepší vlastnosti, než ztělesňuje Zeman, ale přesto jejich šance na zvolení prezidentem byly nulové. Zeman by je svými hlasy venkova převálcoval jak buldozer. Topolánek — ač to není mezi politiky moje prioritní volba — je však natolik silná osobnost, že může Zemanovi ve volbách pěkně zatopit.
Portrét Mirka Topolánka si přečtěte na webu E15.cz >>>
Uchazeči o funkci prezidenta spadají do tří kategorií: favorité — to je jediný Zeman. Druhá kategorie — solidní kandidáti. To jsou pánové Drahoš a Horáček, kteří to myslí vážně, jež budou lidi volit, ale kteří nemají šanci vyhrát. Konečně třetí skupinou kandidátů jsou tajtrlíci, již chtějí být v televizi, ale ani oni sami nepočítají s tím, že by mohli být zvoleni. To jsou všichni ostatní.
Takže „volba prezidenta“ by se v podstatě nekonala, skoro by bylo možné ho jmenovat už podle volebních průzkumů, protože Zeman v podstatě nedával nikomu jinému šanci. Oba solidní kandidáti toho v životě dost vykonali. Profesor Drahoš byl úspěšným prezidentem Akademie věd, pan Horáček napsal spoustu krásných textů a vybudoval velkou firmu. Ovšem na druhou stranu — ani jeden z nich nemá politické zkušenosti a ani jeden z nich není rozený vůdce. Nemají charisma, potřebné kouzlo osobnosti, ani tak silné jako alkoholem prosáklý Zeman.
S Topolánkovou kandidaturou se vše mění. „Topol“ totiž to charisma má — navzdory svému vyhlášenému hulvátství, navzdory tomu, že nazývá své oponenty politickými jedničkami (rozuměj ukazuje jim vztyčený prostředníček), a navzdory tomu, že bije fotografy, je to od přirozenosti vůdce. Vůdce, za nímž jsou ochotni jít lidé. Takže si myslím, že jeho kandidatura může ruskému švábovi na Hradě připravit, dejme tomu, nevýhru v prezidentských volbách.
