Blíží se konec roku. Adventní čas. Bilancujeme. Většinou si koncem roku říkám, co mne z veřejného života nejvíce zaujalo: Tedy jako nejbláznivější nápad. Pokud pominu bičování brněnského náměstka primátora Matěje Hollana na Ukrajině, tak je to určitě nápad europoslance Webera.
Nikoliv nevýznamný europoslanec Manfred Weber (mj. předseda Evropské lidové strany v Evropském parlamentu) přišel letos s „neotřelým“ nápadem obdarovat měsíční jízdenkou Interrail, na niž se dá vlakem jezdit po celé Evropě, veškerou evropskou mládež!
Navrhuje ji dát všem eurodorostencům, kteří právě oslaví osmnácté narozeniny. Odůvodňuje to noblesně — má to údajně posílit pocit sounáležitosti Evropanů v době krize. A evropská komisařka pro dopravu Violeta Bulcová dodala, že mobilita mladých je důležitá.
Za prvé – rozdávat mladým jízdenky zdarma mně přijde nejen nehospodárné, ale hodně nepedagogické. Neměli by si mladí Evropané na tento eurovýlet vydělat raději sami na brigádách? Neváží si člověk mnohem více toho, na co si musí v potu tváře vydělat, než toho, co dostane zadarmo a až pod nos?
Za druhé proč jenom jízdenky, proč také nerozdávat mladým Evropanům a Evropankám též vouchery na ubytování a třeba i jídlo? Kde na to chudáci mají vzít? Jen lístky na vlak se jim, pane europoslanče z bavorské CSU, nezavděčíte.
Za třetí – proč zrovna k osmnáctým narozeninám? Jako právník předpokládám, že toto opatření nebude působit retroaktivně. Nepřijdou žaloby od „euroděcek“ devatenáctiletých či dvacetiletých, že ona si musí platit jízdenky a sousedovic Kuba, který navíc ve studentských volbách podporoval T. Okamuru, dostal lístek po Evropě zdarma?
A co když osmnáctiletá Terezka (kámoškami oslovovaná samozřejmě jako Teréz) chodí s dvacetiletým „dědkem“ Miloušem, který již žádnou jízdenku zdarma od EU nedostane a peníze na cestu prostě nemá. Proč chce Brusel šlapat po lásce mladých, kteří by tak rádi jeli spolu ruku v ruce po Evropě?
A proč se ta jízdenka nebude dávat i seniorům například k 75. narozeninám jako odměna za celoživotní práci pro EU?
Za čtvrté – a teď promluvím asi za většinu rodičů z 28 zemí EU (Velká Británie je stále z právního hlediska členem), taková jízdenka pro osmnáctileté by se snad dala se skřípěním zubů akceptovat, kdyby nebyla zpáteční!
Autor je právník a VŠ pedagog
