Proti ultimatu tureckého prezidenta Erdogana, že znovu „pustí“ migrační vlnu přes Turecko do Evropy, musíme samozřejmě protestovat a diplomaticky jej potírat. Vzmůžeme se ale na to, abychom postavili účinný plot?
Prezident Erdogan pohrozil, že znovu, jako v roce 2015, volně pustí dav do Evropy mířících imigrantů z Blízkého Východu přes Turecko. Připomínám, že když to udělal naposled, přineslo to vlnu více jak milionů imigrantů (ze kterých jen někteří jsou uprchlíky) a následně vlnu teroristických útoků islamistů, kteří přišli s ostatními imigranty. Vlnu, se kterou si dosud cílové země rozhodně neporadily a která tiká jako časovaná bomba v Německu, Francii i Švédsku.
Jen málokdy se mi přihodí, abych chválil Bohuslava Sobotku, a ještě méně často se mohu identifikovat s výroky prezidenta Miloše Zemana. V současné počínající „turecké krizi“ však oba mají tak racionální a realistická stanoviska, že mohu jen zatleskat. Oba pánové v reakci na Erdoganovu hrozbu jasně řekli, že se Evropa musí oplotit. Že se musí efektivně chránit vnější hranice EU - tudíž že se musí postavit dle typu hranice nějaká forma plotu. Trochu mě to děsí, čemu tleskám: Přestože jsem před skoro třiceti lety plakal dojetím, když Jiří Dienstbier starší symbolicky střihal velikými štípačkami ostnatý drát železné opony, za kterou jsem strávil prvních pětadvacet let života, dnes musím propagovat stavbu nového plotu. Ale není to tím, že bych se změnil já, nýbrž změnou světa. Novou železnou oponu potřebujeme, abychom se chránili před na naše území přicházející invazí jiné kultury.
Takže - za Česko dobrý, ale: Budou stejně racionální i politici západních zemí? A bude stejně jako prezident s premiérem racionální i ministr Babiš, až se to bude platit? Onen plot se totiž bude týkat jen pár zemí na jihu EU, ale bude tak nesmírně drahý, že se na jeho financování bude muset podílet celá Unie. Včetně naší země. A bude nutné přehodnotit náš vztah k ochraně vlastního teritoria.
Ten plot - na pozemních hranicích klasickou železnou oponu, jen miny vynechat - bude hranicí, kde se bude v nejhorším proti přicházejícím i střílet. A na moři to bude ještě náročnější: Celá mořská hranice bude muset být radarově monitorována a musí v ní být dostatečně hustá síť dostatečně rychlých plavidel pohraničníků, aby stíhali lovit tonoucí imigranty. Ti se budou muset vylovit z mezinárodních vod a proti jejich vůli vrátit do nějakého - draze v Libyi či Egyptě pronajatého - refugia dle australského vzoru. Teprve taková hranice má smysl, jenom taková hranice nás ochrání, až Erdogan otevře stavidla. Ovšem taková hranice je jednak nesmírně drahá, za druhé bude znamenat výrazně vyšší míru násilí při obraně teritoria, než jsme posledních šedesát let zvyklí. Takže celý projekt vyvolá masový odpor sluníčkářů a hněv veřejnosti. Přesto je pro naše přežití nezbytný. Takže vlastně se jen zbývá ptát, kolik milionů imigrantů sem ještě musí přijít, než se na výše popsaný plot mravně i finančně zmůžem.
