Ilustrační snímek

Ilustrační snímek Zdroj: Jan Ignác Říha, archív

Volíš Zemana nebo Nezemana? Vyděračské dilema

Ty otázky létají ve veřejném prostoru pořád: Jdeš slavit státní svátek do Vladislavského sálu nebo na Staroměstské náměstí? Jsi černá nebo bílá? Anebo foglarovsky: Volíš Losnu nebo Mažňáka? Odpověď: Ale, třeba Bahňáka. Cože? Kde tedy vlastně stojíš?

Nejsem sám, který se do tohoto vyděračského dilematu nechce nechat vlákat. A to ze dvou základních důvodů.

Gang čtyř

Prezident Zeman a vůbec „gang čtyř“ ústavních činitelů, byl za své pročínské prohlášení už dostatečně zkritizován ve všech patrech české politiky a společnosti. Ostatně byl jsem jeden z těch, který v sérii článků na Facebooku, blogu i v tištěném Reflexu toto kolaborační prohlášení odsoudil a nepotřeboval jsem k tomu doporučení českých umělců. Naše čínská politika bude všemi sledována mnohem podrobněji než dosud a to je dobře.

Stále však platí: žijeme v Evropě a jsme součástí Evropské unie. V aféře kolem Číny nešlo o zahraničně politickou orientaci Česka, ale přepjatou reakci některých podnikatelských skupin na ohrožení investic a to jejich v Číně, nebo čínských v Česku. Byznys jako obvykle.

O čem se v celé hře vlastně nemluví a mělo by?

Boj o vlajku

V přímém přenosu sledujeme jak bývalí (Kalousek) nebo současní (Herman) lidovci bojují o vlajku Tibetu. V době návštěvy Si Ťin-pchinga ji držel ještě Miroslav Kalousek (TOP 09), po krajských volbách se jí chopil ministr kultury Herman (KDU-ČSL) a divoce jí mává.

Navzdory tomu, že to byla jeho vláda, která už před více než rokem začala dělat pročínskou zahraniční politiku s cílem přivést do Česka velké investice. Když se představitelé jedné ze tří vládních stran nyní setkávají na půdě ministerstva s dalajlámou, má to vůči Číně ráz politické provokace. Bohužel, při vším sympatiích k exilovému duchovnímu, je to tak.

S dalajlámou se pochopitelně dalo setkat na jiné úrovni, jak to dělá celá Evropa, včetně pročínsky naladěného Německa. Tvrdím, že by to pak nevyvolalo žádné větší reakce. Ten, kdo stát u zrodu této provokace s dalajlámou, záměrně vyvolal celé dnešní „vzbouření na vsi.“ V téhle hře se tibetská vlajka stala morální záminkou vnitročeského mocenského střetu.

Morální kýčárny

A pak jsou tu morální kýčárny a la televizní pořad Jana Krause, kde se orloj prověřených osobností ubezpečuje v jednom a tomtéž, jen aby dostal morální osvědčení. Když si vezme mikrofon herečka Bára Štěpánová a řekne kritickou větičku na adresu Andreje Babiše, je nikoli vedením televize Prima, ale týmem Jana Krause zcenzurována.

Současné „vzbouření na vsi“ bylo pro mnoho lidí signálem, že už vyjíždějí startovací rampy a kdo na nich nebude, možná „nebude u toho.“ A „nebýt u toho“ je pro mnoho lidí z Hradu i Podhradí stejně mučivé, jako nebýt vůbec. Jednou směrovkou na cestě „být u toho“ je prezidentský stolec.

Celý tenhle blog nemá být kritikou Zemana nebo vystoupení umělců a osobností veřejného života proti Zemanovi. To je v pořádku, společnosti to dává dynamiku a nutí ji posilovat si některé postoje. Spíš jde o to naznačit rizika a zájmy, které mají tendenci podobná lidová hnutí využít pro své cíle.

A co tajemná M?

M. je svět Miloše Zemana hodně, ale hodně vzdálený. Je to jakoby vám na dveře zaklepal mimozemšťan a ptal se, jak se jede na Úvaly. Na druhou stranu M. vnímá svět svých rodičů a prarodičů a ví, že politika je o reprezentaci. A jestliže svět rodičů a prarodičů je dostatečně početný a druhý tábor nemá silného kandidáta, pak si většina za svého prezidenta může vybrat někoho jako Miloš Zeman.

M. to respektuje, ale zároveň Zemana chce porazit v čestném boji. Nezaložíme stranu? Nebudeme proti němu kandidovat? Ptá se často a naznačuje, kudy jdou její myšlenky.

M. je také citlivá na určitá slova. Nelíbí se jí petice Týden občanského neklidu. „Z neklidu nikdy nic nevznikne,“ říká. Chce to naopak klid a budovat alternativu, to je cesta. Když jsem jí citoval Masarykův výrok, že rozčilení není program, moc se jí to líbilo. „Hodně velký vliv na to máte i vy, novináři,“ říká vyčítavě. „Pořád hledáte samé konflikty, spory, chcete vidět lidi v akci a tím je vlastně strašně rozeštváváte.“

„Přijďte raději s nějakým projektem, který si odpracujete. Ale o tom raději budete mluvit na mítincích a v novinách, co?“ Tak pravila M.

Blog Bohumila PečinkyBlog Bohumila Pečinky|Archív