V určitých kruzích připomíná skuhrání „na Babiše“ někdejší skuhrání „na poměry“ v dobách komunismu. Ano, Babiš je zcela určitě …… (doplň podle vlastního vkusu), ale taky je – čistě sportovně viděno – vynikající běžec.
DVOJÍ HRA
Znovu jsem si to uvědomil, jak využil a rozehrál HRU, která v těchto dnech probíhá v politických kuloárech a na pražských ulicích. Tedy v kostce: vládní lidovci v čele s ministrem kultury Hermanem přijímají na půdě státních institucí exilového vůdce dalajlámu, přestože před rokem tatáž vláda deklarovala spojenectví s Čínou, v němž se dušovala, že respektuje integritu a celistvost Číny. Na přijetí nejvyššího duchovního Tibetu zareagovali čtyři nejvyšší ústavní činitelé (shodou okolností sociální demokraté) v čele s prezidentem Zemanem a přísahali bezmeznou oddanost státu s komunistickými rysy.
Tak pardon, milá vládo, tady něco nehraje. Buďto budete vést alespoň trochu soudržnou zahraniční politiku, anebo vás musíme nazvat totálními amatéry a pitomci. Samozřejmě, že západní státy v nějaké podobě dalajlámu přijímají, byl například pětkrát v Evropském parlamentu, ale přitom respektují závazky, které podepsali, přestože nemuseli.
Jsou totiž různé druhy přijetí, aniž by to vyvolávalo diplomatické zápletky. Anebo se na čínské stanovisko vybodněme a jděme do toho konfliktu čelně. Čína nečína, byznys nebyznys.
Platí však to samé: dělejme to soudržně jako celá vláda. Anebo z té vlády na protest vystupte. Tady je to jen upachtěné a přemedializované a všichni se drží svých křesel stůj co stůj.
Nejde jen tak říct, že je to amatérismus . Spíš to působí dojmem provokace z jedné strany (Herman a jeho sponzor Sekyra) a nekonečné servility z druhé strany, které jde o ochranu investic pro spřátelené podnikatele (Zeman, Sobotka a jejich poradce pro Čínu Tvrdík). Vybrat si z těchto dvou toho lepšího je fakt těžké.
CHUDÁK BRADY
Na ulice nedostanete lidi, pokud jim nedáte příběh. Ten byl stvořen ve chvíli, kdy Zemanův Hrad v duchu Švejkova „zabili jste mě strejčka, tak tady máte přes držku,“ odmítl dát státní vyznamenání vězni z koncentráku, za něhož lobboval jeho synovec, toho času ministr kultury Herman, organizátor přijetí dalajlámy a největší spojenec Andreje Babiše ve vládě.
Nedat někomu, kdo prošel Osvětimí medaili, byla na jedné straně nehoráznost a současně přesně ten chytlavý příběh, který – jako každý podzim – zvedl se židlí umělecko intelektuální část české společnosti. Zbytek už známe a ještě poznáme. Příběh, který reálně stvořil prezident, zpopularizoval ministr Herman, následně se jej chytili lidovečtí spojenci ze strany Starostové a nezávislí a pořádají alternativní oslavy vzniku republiky.
A ANDREJ?
Ten po krajských volbách pochopil jedno. Jestli chce zvítězit a vládnout musí si předem vytvořit koaliční partnery. Už po krajských volbách se vzdával jednoho místa hejtmana za druhým, aby na centrální úrovni uspokojil potenciální vládní partnery. Nyní pojal ideu vytvořit svou budoucí vládu s KDU-ČSL a hnutím Starostové a nezávislí. Jeho hlavním spojencem je v tomto ministr kultury Herman, v závěru s hlavním lidoveckým sponzorem a developerem Luďkem Sekyrou.
Velký Andrej sice odsoudil čínskou rezoluci, ale současně posílá všechny svoje poslance a ministry na oslavy 28. října na Pražském hradě. Sám takticky odjíždí do zahraničí, aby nemusel slavit na Hradě, ani v Podhradí. Sám půjde s tím, kdo mu nabídne víc. Model trh v Marrakeši.
