Zeměkoule

Zeměkoule Zdroj: Marek Douša

Evropa jako učitel národů? To nezvládli ani Stalin či Mao

Odpověď na otázku, jaká budoucnost čeká běžence přicházející do Evropy, se snaží najít téměř každý. Řeší tento problém v dlouhodobé perspektivě i politici EU?

Dobrý den, pane doktore,

nikde jsem se nedočetl komplexnější pohled na uprchlickou krizi s delším časovým horizontem. Ano, máme morální povinnost lidem z konfliktních zemí pomoci, ale co ti lidé budou v Evropě dělat za rok, za pět nebo za deset let? A kolik jich bude? Zabývá se tímhle vůbec někdo z oficiálních politiků EU? Pokud je přijmeme, způsobí ještě problémy nám. Neexistuje nějaká lepší cesta? Co kdybychom tyto lidi vzdělali v evropských hodnotách a ve vhodný okamžik je poslali zpátky, aby si vybudovali sami svoji zemi podle svých, Evropou ovlivněných představ?Tím vzděláním myslím nejen školení v demokracii, toleranci, práci a spolupráci, humanismu atd., ale především vyučení v řemesle, studium technických oborů, medicíny, diploma

cii, postavení armády a policie na evropských standardech atd. Prostě vše, co je nutno pro vybudování funkčního státu. Je to práce na dlouhá desetiletí a za obrovské peníze, ale světová pozice Evropy jako „učitelky národů“ by vůbec nebyla špatná, ekonomicky i lidsky na to přece má. Přemýšlí někdo tímhle směrem, nebo je to celé od začátku jen ryzí naivismus? Děkuji za pozornost a jsem s pozdravem,

Pavel Hanzl, Brno

To, co navrhujete, je vlastně export civilizace jakožto evropeizace. To je, když to trochu přeženu, Die Welt von Gestern, koncept světa po kolumbovských výpravách, rozvoj koloniálních říší a zámořské šíření křesťanství. Ten čas nelze vrátit, protože by to pro mnohé těžko skousnutelné rozdělení světa na „učitele a žáky“ zřejmě znamenalo ztrátu sebeurčení mnoha národů, ztrátu rovnoprávného postavení kdekoho, možná ztrátu volebního práva celých populací a návrat předsudků, jichž jsme se s úlevou zbavili. Navzdory dnes sílící nostalgii po „světu včerejška“ by to byl bohužel zřejmě krok zpět.

Je ovšem pravda, že mnozí s určitou dávkou humorné nadsázky považují současnou přistěhovaleckou vlnu za projev jakéhosi „hladu po Evropě“: když kolonialisté odešli z třetího světa, táhne třetí svět za nimi do Evropy, neb bez nich prostě nemůže být. Navrhujete vlastně vrátit to tam, kde to bylo kdysi. Váš návrh se zdá utopický hned z několika důvodů. Předně je sociálně­inženýrský. Šmahem někoho vzdělat k obrazu svému je prakticky nemožné. A přinutit ho, aby se poté, co si osvojí zdejší hodnoty a způsob života, vrátil zpátky do původní, rozvrácené země s úmyslem být světa obratitelem, je ještě nemožnější.

Takové kousky natrvalo nesvedli ani sociální inženýři, jako Stalin, který stěhoval celé národy, nebo Mao Ce-tung se svou kulturní revolucí. Myslíte to asi dobře, ale neumím si představit realizaci takové myšlenky bez současné ztráty právě těch hodnot otevřené společnosti, o něž nám tak jde. Mimo­chodem – téma se vztahuje i na USA. Pan Muzzammil Syed Hassan, absolvent s vyznamenáním (MBA) na Univerzitě v Rochesteru, založil kabelovou televizi, která ukazovala islám v nových podmínkách konečně v příznivějším světle, ne pořád jako terorismus. Za tuto bohulibou činnost byl v roce 2007 vyznamenán Radou americko-islámských vztahů. O dva roky později byl zadržen a roku 2011 obviněn a odsouzen na 28 let žaláře za to, že uřízl hlavu své manželce Aasiyi Zubair, protože se s ním chtěla rozvést, a to se přece nedělá... Více viz. hoschl.cz/A8AB. Vidíte: ani se nestačil vrátit do své původní vlasti, aby tam „vybudoval svoji zemi podle svých, Evropou (v tomto případě Amerikou) ovlivněných představ“.