K výročí úmrtí Václava Havla jsem si udělal malé myšlenkové cvičení, přečetl pár Havlových článků a knih, a došel jsem k závěru, že v současné imigrační krizi by Havel byl "proti imigrantům". Byl totiž sice přesvědčený humanista, ale také politický realista.
Stačí se podívat, jaký postoj Havel zaujal k balkánským válkám. Často se mu připisuje autorství fráze o "humanitárním bombardování".
Ve skutečnosti to řekl trochu jinak, ale vojenský zásah v Jugoslávii jednoznačně schvaloval.
"Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů."
To vyšlo 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde. Jde o rozhovor, který Havel poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters.
Když prostě bylo potřeba - k ukončení krvavých balkánských válek - bombardovat Srbsko, Havel okamžitě odložil svůj pro doby míru vhodný humanismus a postavil se - viz citát - na podporu vojenského řešení.
On totiž byl sice humanista, ale také realista. Věděl, že chceš-li mír, musíš se chystat na - a občas i vést - válku. Když přestala být humanistická realita, když hrozilo nebezpečí dalších dlouhých masakrů, Havel hájil vojenský útok.
Proto si myslím, že by Havlův realismus v dnešní migrační krizi zvítězil nad humanismem za každou cenu. Myslím si, že by Havel chápal, že migrační vlna nás může spláchnout jak příboj, a že by se postavil proti bezhlavému přijímání migrantů, merkelismu a imigračnímu sluníčkářství, které masově ovládlo Havlovy fanoušky.
Přestože „havlisté“ vítají uprchlíky s otevřenou náručí, Havel sám by podle mého názoru rozhodně pro bezhlavé a nelimitované přijímání imigrantů z muslimských zemí nebyl.
