Senátor Jan Veleba a předseda SPOZ natočil video, v němž spílá České televizi, verbuje do boje proti ní veřejnost a vyhrožuje Kavčím horám způsobem, který bychom rozhodně neměli přehlédnout.
"Česká televize se dostala do stavu, kdy metody práce, které používá, si vůbec nezadají s metodami práce státní bezpečnosti, čili StB. Dospěl jsem k názoru, a nejsem sám, že je třeba konat,“ prohlašuje senátor a vzápětí naléhá na diváky: „Žádám vás, abyste reagovali. Abyste reagovali ve větším počtu. Abyste mně psali svoje podněty, svoje názory, co s tím, co dělat. Slibuji vám, že na jejich základě situaci zanalyzujeme a připravíme plán.“
Pro začátek bychom se mohli pana Veleby zeptat, co mu vlastně vadí jako bývalému nomenklaturnímu komunistovi na metodách státní bezpečnosti, čili StB. Proč ho už tenkrát, kdy se díky kádrovému profilu vyšvihl až do funkce ředitele státního statku, neznepokojovaly metody organizace, s jejíž zločineckou podstatou vyjádřil srozumění už svým vstupem do strany. Proč se tehdy netázal „co s tím, co dělat,“ a nedospěl k názoru, „že je třeba konat?“
Pak by měla následovat otázka, v čem je vlastně estébácký pořad Reportérů ČT Účastníci zájezdu, na který senátor naráží. Vždyť Státní bezpečnost pracovala metodou lží, manipulací a polopravd. Což můžeme sledovat například v jejím televizním skvostu Atentát na kulturu o skupině Plastic People z roku 1977, který tehdy namísto pohoršení přivedl k undergroundu řadu mániček.
Reportérský pořad Účastníci zájezdu je ale od začátku do konce syrovým záznamem holé pravdy: Cesty osmdesáti osvětimaňáků do Prahy, kteří po mávátkovském vzývání Miloše Zemana a Martiny Konvičky na Albertově byli bez jakékoliv bezpečnostní kontroly vpuštěni do jinak nepřístupných prostor Hradu, rozcapovali se ve vzácných barokních křeslech a popíjeli vodku s kancléřem Mynářem.
Veleba asi spatřuje duch estébáctví v tom, že tenhle šokující děj zachytil na mobil kameraman ČT Jiří Krejčík, který se dostal do autobusu, aniž by se kdokoliv zajímal, co je zač. Ale jen díky tomuto postupu, jenž není v mediální branži nikterak ojedinělý, Česká televize zdokumentovala mimo jiné fakt, že na Hradě coby kancléř působí vyložený bezpečnostní hazardér.
Nejzásadnější otázka pro senátora Velebu by ale měla znít takto: Co si máme představit pod vaším „je třeba konat“ a „připravujeme plán“ v souvislosti s nejvlivnějším médiem veřejné služby?
Pan Veleba je někdy až grafomansky činný v odpovědně na webu Parlamentní listy, kde své plány, nastíněné na videu, podrobněji upřesňuje: „Prvním krokem bude, aby spojily síly strany, instituce a iniciativy, které tuto situaci vidí stejně. Ten proces už začal, vedou se jednání a probírá se taktika jednotného postupu. Je to ale náročné, nicméně jsem přesvědčen, že si postupně sladíme noty a vytvořím jednotný velký tlak s tím, že do toho musí být zapojeni nespokojení koncesionáři.“
Celé tohle Velebovo hemžení bychom snad mohli považovat za úlety jednoho zemanovského potrhlíka. Ale právě jen do chvíle, než zjistíme, že i prezident se systematicky naváží do České televize na svých mítincích při výjezdech do krajů. A tím, kdo každou chvíli dává najevo, že má s Českou televizí nevyřízené účty, je i šéf hnutí ANO a majitel Agrofertu Andrej Babiš, kterého reportéři ČT již několikrát přistihli při střetu zájmů, z něhož jeho firma profitovala.
Je tak nepředstavitelné, že se zájem Miloše Zemana obnovit svůj vliv v České televizi spojí s úsilím Andreje Babiše upevnit mediální kryt nad jeho mocenskou politicko ekonomickou strukturou? Pokud na spojení takových sil pracuje činorodý chlápek Veleba, oznamující na webu, že „přípravné práce už začaly“, pak Bůh ochraňuj Kavčí hory!
