Pro pozorovatele ve světě je poněkud záhadou, proč Turecká armáda zaútočila nejen na bojovníky Islámského státu, tak na Kurdy, kteří proti Islámskému státu bojují.
Činy fanatiků IS budí v celém civilizovaném světě pobouření a prakticky jediný, komu se daří dosáhnut nějakých úspěchů, jsou právě Kurdové. Doteď byli na okraji pozornosti, ale jejich boj, obrázky jejich bizarních opancéřovaných vozidel i krásných a zjevně také dost schopných bojovnic vzbudily sympatie. S čím mají tedy teď Turci problém?
Strana pracujících Kurdistánu (PKK) bojovala původně za socialistický kurdský stát. Desetiletí podzemní války proti tureckému státu stálo život 40 000 lidí. Od roku 2013 ale platilo příměří. Ankara vyjednávala s vůdcem PKK Abdullahem Öcalanem vězněným v Turecku o řešení kurdské otázky. Když islámský stát (IS) v srpnu 2014 vpadl do severního Iráku do oblasti, kde žijí Kurdové a Jezídi, byly jednotky PKK v přední linii, aby odrazily útok. V USA a Evropě je nicméně Kurdská strana pracujících stále považován oficiálně za teroristickou organizaci. Spojené státy to v minulých dnech znovu potvrdily.
V kurdských oblastech v Sýrii vládne sesterská strana PKK, která rovněž považuje Abdullaha Öcalana za svého ideologického vůdce. Ozbrojené síly této de facto autonomní kurdské oblasti jsou s PKK úzce spojené. V srpnu 2014 zachránily několik tisíc jezídů v pohoří Sindžár tím, že pro ně vybojovaly ze Sýrie koridor. Také tyto jednotky měsíce bránily město Kobane před extremisty IS.
Proč nyní?
Proč se turecká vláda zahájila své útoky proti Kurdům právě teď?
Minulý týden byl spáchán atentát na levicové aktivisty v tureckém městě Suruç. Aktivisté chtěli pomoci syrským Kurdům v sousedním městě Kobane na druhé straně hranice. Útok byl zřejmě spáchán IS. Kurdské skupiny nyní zesílily svou kritiku turecké vlády a tvrdí, že vláda toleruje akce IS. PKK zabila ze msty dva turecké policisty, které obvinila z toho, že spolupracovali s Islámským státem.
Jak uvádí list Die Presse, turecká vláda si podle kritiků vzala oba útoky jako záminku, aby mohla pokračovat v zatýkání a nájezdech jak na IS, tak na PKK. Ankara skutečně velmi dlouho přihlížela jak se Islámský stát v Turecku nerušeně šíří. Atentát ve městě Suruç s 32 oběťmi mohl být podnětem s tím něco udělat. Kritici ale obviňují prezidenta Erdogana, že používá protiteroristickou akci méně pro boj proti IS, ale proti PKK.
Důvody mohou být pro prezidenta Erdogana i vnitropolitické. PKK už nepožaduje samostatný stát, ale samosprávu. Na turecké politické scéně získala partnera, levicovou prokurdskou stranu HDP. Právě ta ale brání Erdoganovi mít absolutní většinu v parlamentu. Opozice viní Erdogana, že konflikt vyostřuje, aby po příštích volbách získal zase více hlasů.
Jak je patrné, je to se spojenectvím, i spojenectvím proti nepříteli, poněkud složité. Neplatí tady vždycky, že nepřítel nepřítele je přítelem.
