Evropská komise ve středu opět dokázala, že k demokratickému rozhodování má někdy skutečně hodně daleko. Členským zemím prostě vzkázala, že do konce května předloží návrh, jak se přerozdělí uprchlíci v rámci celé EU. Národních vlád se neptala (tedy té německé zřejmě ano), zda souhlasí. Český kabinet se tomu vzpírá. A dobře dělá. Podobný postup totiž ohrožuje naší suverenitu.
Problém uprchlíků je přitom pro evropský kontinent zcela zásadní a nějaké řešení se musí najít, protože proud lidí z Afriky i Blízkého východu se zdá nezastavitelný. Nejde ho ale vyřešit nějakým mechanickým byrokratickým nařízením z Bruselu, protože navržený program, podle kterého do EU legálně přesídlí za dva roky 20 tisíc lidí, je směšný. Vždyť do Evropy míří statisíce imigrantů. S těmi ostatními bude co? Odvezou je lodě zase k břehům severní Afriky a po čase se zde opět objeví?
Evropská komise se pouze snaží zavděčit některým aktivistům, bez ohledu na to, co si myslí některé členské země. Navíc nenabízí žádné reálné řešení problému, reaguje pouze emotivně a zmatečně.
Česká republika, i s ohledem na naší nedávnou minulost, kdy statisíce Čechů emigrovalo z komunistické totality na Západ, kde jim byl nabídnut nový život, se o uprchlíky zajímat musí a měla by pomáhat. Jak to ale udělá a kolik případně podobných lidí přijme, je výsostným rozhodnutím naší vlády a parlamentu. Nemá to být tak, že někde v bruselské kanceláři někdo napíše číslo 525 (tolik lidí by chtěla přeposlat Evropská komise k nám) a je hotovo. Jaké rozhodnutí nám nikým nevolení eurobyrokraté nabídnou příště? Zvýší u nás daně? Zavedou trest smrti? Omezí pití piva?
Možností, jak pomoci uprchlíkům je více. Nabídnout se dá větší pomoc Turecku a Jordánsku, kde jsou kvůli válkám v Iráku a Sýrii miliony uprchlíků. EU by se měla snažit přispět i k stabilizaci neutěšené situace v Libyi a jinde. Možné je stimulovat ekonomickou spolupráci a investice v jiných částech Afriky.
A samozřejmě – přijmout i určitý počet imigrantů. Zvažme ale u toho vlastní síly, finanční možnosti, způsoby budoucího uplatnění pro uprchlíky, otázky vzdělávání pro jejich děti i dopady na sociální otázky.
Bezhlavé posunování uprchlíků jako po šachovnici, jak ho navrhuje Evropská komise, je ale nutné zásadně odmítnout. Není to žádné řešení, jen nerozumný výkřik.
