U obětí podobně medializovaných zločinů, jako byl únos našich krajanek v Balůčistánu, je trošku problém, že po osvobození jim neustále okolí jejich trauma připomíná, vyzvídá a otravuje s tím. Otravováním rozumím i projevy lítosti a soustrasti. A tak bych chtěl oběma dívkám poradit, jak se z toho traumatu vzpamatovat rychleji, a ještě tím udělat spoustu užitečné práce.
Jak se holky trochu vzpamatují, měly by neprodleně - a samozřejmě za peníze - nabízet školám, druhému stupni základních a středním, besedy o svém prožitku. Jim samotným to s velkou pravděpodobností pomůže - protože vykecat se z trápení může mít někdy až magicky léčivý dopad. Takže vedle besed bych doporučil, aby o tom napsaly i knihu. Ale kromě individuální psychoterapie by takové besedy a kniha výrazně prospěly prevenci dalších podobných tragédií.
Jednota českých sluníčkářů, dobrokálelů a multikulturalistů zde totiž mezi mladými vytvořila náladu, že úplně nejlepší dovolenou lze strávit tak, že pojedeme autostopem do Pákistánu. Zvláště je to doporučeno osamělým ženám. Naše unesené krajanky to udělaly - a vrací se po dvou letech věznění multikulturně obohacené, že jimi prožitý kontakt s realitou muslimského prostředí bude nejspíš stačit na celý život. Pokud se o tu realitu, kterou prožily, podělí s mladými, možná trochu ubude mladých idealistů, že je v nějakém Primitivistánu budou tamní pohostinní domorodci vítat s otevřenou náručí.
Takže holky: Pokud se té noční můry chcete zbavit, mluvte o ní s mladými.
Pomůže to vám i vašim posluchačům.
