Tak nám zakážou sněhuláka. Sněhulák, to je naše tradice od prvních slovanských přisídlenců z 5. století – a snad už tisíc let předtím ze staré praslovanské vlasti, odkud nás vyhnal Attila Hun. Tu si přece bránit musíme.
Nedávno chudáka sněhuláka zakázali saúdští imámové náboženskou „fatwou“, která, jakmile je jednou vynesena a obhájena koránskými citáty, platí provždy a všude, kam vstoupí islámská noha.
Zatímco naše neznabožská příroda se nemůže rozhodnout, zda první měsíce roka pořád ještě patří do zimy, tak severní kopce Saúdské Arábie v okolí půlmiliónového města Tabuk poprášil v lednu Alláh sněhem. Hned tam vyrostlo několik sněhuláků, v podobě tu obyčejných pajduláků, tu třebas sedících velbloudů. A hned se vyšetřuje, zda je to dílo rozpustilých dětí, nebo neukázněných vojáků z místní základny a jak je trestat.
Zákaz sněhuláků coby rouhačství totiž vyhlásil slovutný a ctěný imám Muhammad Sálih al-Mindžed. Nikde ve svaté literatuře nenašel zmínku, že by Prorok někdy stavěl sněhuláka. A že tedy „sněhulák reprezentující lidskou bytost nebo zvíře je v islámu zakázán“. Na útěchu je však prý nábožensky povoleno ze sněhu plácat „loďku, domek nebo ovoce“ a podobné věci, v nichž nesídlí duše. „Uplácal jsem si ferrari,“ komentoval to internetově jeden tabucký voják.
Máme vlastně z pekla štěstí, že letos ve městech pořádně nenapadl sníh i u nás, a pokud ano, neudržel se dlouho. Nějaký malý Tomio už by tu plácal sněhuláka před mešitou. Ten by se mohl podobat samému Prorokovi (všichni víme, jak Prorok vypadal) a mohl by způsobit masakr, po němž bychom museli vypochodovat do ulic pod transparenty „Jsem sněhulák“. Páter Halík by nám musel vysvětlovat, proč on sněhulák není.
A tak se těšme, že Alláh Čechům fandí a ušetřil naše města před závěji sněhu, a tím i před spravedlivým hněvem svých nejvěrnějších.
Text původně vyšel v tištěném Reflexu č. 9/2015.
