Fakta nikdy neměla ustláno na růžích. Informační válka kolem rusko-ukrajinského konfliktu toto přesvědčení definitivně pohřbila. Vždycky se najde chytrák, který zpochybní význam faktů pro nalezení pravdy. „Pokud fakta odporují mému tvrzení, tím hůř pro fakta,“ vytahuje se jeden. Druhý si přisazuje: „Nepředkládám fakta, ale říkám, jak to bylo doopravdy.“
Leč dokud se v zásadě uznávalo něco jako důkazy, platila představa, že nějaká objektivní pravda přece jen existuje, a tudíž dříve nebo později může vyjít najevo. Ukázalo se, že není pádného důkazu, který by se nedal popřít. Všech pět smyslů už není zárukou pravdivosti jakéhokoli tvrzení. Pravda se v případě rusko-ukrajinského konfliktu stala nezjistitelnou, a tudíž irelevantní.
Vidíme, co neexistuje?
Desítky novinářů, cizích a ruských, na vlastní oči vidí, jak konvoj těžké techniky překračuje ruskou hranici a směřuje do ukrajinského vnitrozemí. Den na to se jakýsi povstalecký velitel v Doněcku chlubí přísunem mohutných ruských posil. Na první pohled se zdá, že je to nezvratný důkaz ruského zasahování a Moskva bude mít co vysvětlovat. Chyba lávky! Putinův mluvčí Dmitrij Peskov oznámí bez mrknutí oka, že navzdory tomu, co jste viděli a slyšeli, Rusko nikdy nedodalo povstalcům ani rezavý kvér, o záškodnících nemluvě. Svoje fakta si strčte za klobouk.
Na poslaneckém aktivu, jenž se konal na obsazeném Krymu, přednesl Putin údajně jakýsi důležitý projev. Říkám údajně, neboť přímý televizní přenos se nekonal, ač byl napevno ohlášen všemi centrálními ruskými kanály. Z Putinova vystoupení zpožděného o čtyři hodiny se na veřejnost nedostal ani záběr, ani jediná věta zvukového záznamu. V zemi, kde podbízivá kamera doprovází milovaného vůdce na každém kroku, je to přinejmenším mimořádné vybočení z rutiny, jež stojí za vysvětlení. Děje se snad v Kremlu něco kromobyčejného? Kdepak, ujišťuje tentýž mluvčí, stalo se přesně to, co se stát mělo, zbytek je oční klam a sluchová halucinace. Jeden se neubrání pocitu, že někdo mu otevřel lebku a míchá mozek velkou vařečkou.
Jak se vypařil hrdina
Staré pojmy nám sotva pomohou pochopit nevšední jev drzého popření toho, co z definice popřít nejde. Jsou ovšem také pojmy nové, přiléhavější. V deníku Novaja Gazeta je k nahlédnutí rozhovor s Fjodorem Berezinem, náměstkem ministra obrany Doněcké lidové republiky. Bylo jen přirozené zeptat se na osud jeho spolubojovníka, ještě donedávna vrchního velitele vzbouřenců Igora Strelkova. Postava je to vskutku impozantní, hned po Putinovi druhá nejpopulárnější v Rusku, pro mnohé válkychtivé ztřeštěnce budoucí ruský prezident. Tento novodobý Jánošík, který se sám doporučuje jako bývalý plukovník FSB, je znám hned pod dvěma jmény – jako Igor Strelkov a Igor Girkin. Před nějakou dobou Strelkov-Girkin nadobro zmizel z povrchu zemského. Zemřel na následky letálního zranění? Padl v boji? Odešel do ilegality? V nepřítomnosti rezignoval na všechny velitelské funkce, v nepřítomnosti nadále dostává řády „za obranu Slavjanska“, ačkoli ten dávno padl do rukou ukrajinské armády. Jak vůbec může zmizet prominent v době mobilů, družicových komunikací a všeobecného dohledu tajných služeb?
Na otázku, zda udržuje spojení s vypařivším se hrdinou, odpovídá vzdělaný pes války Berezin pozoruhodně: „O jakém spojení může být řeč? Žádný Igor Strelkov možná vůbec neexistuje a nikdy ve skutečnosti neexistoval. Třeba to všechno je jenom matrix a my v něm hrajeme role, které naprogramoval někdo jiný. Co když žijeme jen uvnitř matrixu a všechno ostatní není víc než zdání?“
Těším se na den, kdy na otázku, kde je Putin, odpoví Dmitrij Peskov podobně: „Prezident je nyní deaktivován v matrixu. Bude záhy nahrazen novější aktualizovanou verzí.“
