Tento weekend přišel podzim, a já na výletě poprvé letos pocítil, jak fouká ze strnišť a počasí se mění v pošmourno. Vyvolalo to ve mně sentiment, ale hlavně pocit hlubokého znechucení nad iracionalitou našeho školství.
Děti školou povinné mají - a zvlášť v našich klimatických podmínkách je to důležité - prázdniny tehdy, kdy mohou komfortně trávit většinu dne „na sluníčku“. A nejen kvůli vitaminu D, také kvůli psychice, vytržení ze stereotypu školní docházky, a rozhodně i proto, že si školní děti zaslouží mít prázdniny v nejkrásnějším období roku.
Srpen ale v našem klimatickém pásmu patří už mnohem spíš podzimu než létu, příroda už si stele k zimnímu spánku a klidu. Energie jara a časného léta jsou nenávratně pryč, zmizely s červnem a červencem. Proto si myslím, že právě na tyto měsíce - červen a červenec - by se měly v Čechách předatovat školní prázdniny. Dává to smysl i z hlediska školní výuky. Pololetí by končilo po pěti měsících školní docházky, jako dnes. Takže by bylo těsně před Vánocemi a vánoční svátky by už pro děti byly postressové.
Ale především by tento posun dětem umožnil užít slunce, jara a největší síly přírody. Vidět a naplno se věnovat tomu, že nějaká božská síla kolem nás roste, pučí a kvete. Ne sedět v červnu, kdy létají brouci a kvetou kytky, v lavicích, ale být u babiček, na táborech a na dovolených s rodiči tehdy, když je teplo celý den. Takže vyzývám P.T. pedagogy, aby zkusili tuhle jednoduchou pravdu - že nejlepší měsíce pro prázdniny v našem klimatu nejsou červenec a srpen, ale červen a červenec - prosadit do našich škol. Děti si zaslouží mít volno v pozdním jaru června, ne v časném podzimu srpna.
