První náměstkyně ministryně spravedlnosti Hana Marvanová během pár dní skončí ve své funkci. Její dny jsou sečteny. Důvodem jsou spory a nadřízenou, ministryní Helenou Válkovou. Vztahy donedávna nerozlučných spojenkyň se natolik zhoršily, že jak ministryně, tak její podřízená off record říkají, že jejich další spolupráce je prakticky vyloučena, a spory po jednání vlády už připustil dokonce Andrej Babiš, který označil situaci za ne zcela ideální, s tím, že ji bude muset vyřešit.
Neshody údajně spočívají v tom, že kvůli Marvanové odcházejí z ministerstva spravedlnosti zkušení legislativci, i to, jaké si s sebou přivedla na úřad některé poradce. První náměstkyně měla rovněž výhrady k odvolání šéfa vězeňské služby Petra Dohnala.
Předseda hnutí ANO se rád chlubí svými personálními a manažerskými schopnostmi. Nic ale nemůže charakterizovat naprostou neznalost lidských povah, jako je špatný odhad osobnostních vlastností Hany Marvanové. Už to, že Babiš původně nabídl funkci ministryně právě Marvanové, působilo překvapivě, a bylo určitým východiskem z nouze, protože nemohl na tuto funkci delší dobu nikoho sehnat. Marvanová nabídku odmítla, a až následně šéf ANO oslovil Válkovou. Ta si dala podmínku, že do úřadu s ní nastoupí Marvanová. Byla to rovněž úlitba různým protikorupčním spolkům, které chtěly mít ve státní správě a především legislativě svého člověka. I přes Válkové podporu si dnes se svou vyvolenkyní nemohou přijít na jméno a jejich komunikace spočívá ve vzájemném dopisování si a obviňování.
Marvanová má totiž zásadní schopnosti, kvůli kterým je schopna rozložit jakékoli společenství, jakýkoli projekt. To prokázala jak v ODS, tak později v Unii svobody. Praktická politika vždycky s sebou přináší kompromisy, potřebu se domluvit, táhnout za jeden provaz. To přesně jsou vlastnosti, které Marvanové chybí. Její zaťatost, umíněnost a svaté přesvědčení o jediné vlastní pravdě ji fakticky diskvalifikuje z běžných politických mechanismů. To, za co si svou činností v disentu zasloužila nepochybnou úctu, se stává v normálních demokratických poměrech překážkou. Ne nadarmo se jí říká Johanka z Arku.
Jestliže je problém s Marvanovou v běžné politice, o to horší je to s ní vzhledem k jejím vlastnostem ve státní správě. Marvanová vždycky byla, je a bude aktivistkou, nikdy ne státním úředníkem, který je povinen respektovat autority a chod běžné administrativní činnosti. A taková prostě není. Je vážně s podivem, že to Babišovi nedošlo ještě dříve, než si na ministerstvo toto kukaččí vejce nasadil.
