Přišla mi stížnost čtenáře na chování policie k fotbalovým fanouškům. Věc jsem prostudoval, promyslel, a kupodivu se musím postavit na stranu policie.
Email od čtenáře byl jednoznačný: „Již celých cca 40 let se chodím s radostí odreagovávat na fotbal, kde člověk vypne a nechá působit emoce. Vím, že jste antisportovní, ale jde o jinou věc. Celý svůj život nosím dlouhé vlasy, v socialismu jsem si užil dost coby "mánička" represe jenom za vlasy. V současné době se něco podobného děje kolem fotbalu.
Při posledním zápasu Brno - Slávia se začala dít zvláštní situace teroru ze strany Policie ČR. Po příjezdu fanoušků před stadion byl každý legitimován, poté si musel stoupnout k přistavenému bílému autu a byl natočen kamerou od hlavy k patě s občanským průkazem u obličeje. (viz. foto). Takovéto vytváření "obrazové databáze" fotbalových fanoušků mně připadá jako návrat do totalitního státu. Již jsem podal podnět Úřadu pro ochranu osobních údajů na prošetření.
Momentálně jsou fanoušci fotbalu házeni do jednoho rance a na společenskou objednávku jsou v tisku vláčeni špínou bez ohledu na skutečnost. Policie začíná v této sféře překračovat všechny meze a vracíme se do bahna.“ Podepsán Luděk J., 55 let.
Jsem jako každý, kdo zažil bolševismus, na podobné praktiky přecitlivělý, ale když jsem si to několikrát nechal projít hlavou, dospěl jsem k názoru, že ten postup je sice pro diváky nesmírně ponižující, ale bohužel v situaci, kterou vytvořili ultras většiny silných klubů, nezbytný. Ono totiž předem nejde úplně rozlišit, kdo se porve a kdo ne, i ze sebeslušněji vypadajícího diváka se nakonec může vyklubat fotbalový násilník, který urve sedačku a hodí ji do vedlejšího sektoru.
Když si v hledišti, jak vypukne mela, násilníci zakryjí obličej, nebo když je kamery zachytí zezadu, je pak jediná možnost jejich identifikace rozlišit je podle oblečení. Takže policisté před tím stadionem dělali katalog přítomných, aby je v případě nutnosti mohli identifikovat i na nezřetelných záběrech bezpečnostních kamer podle oděvu.
Je to ponižující, ale je to nutné. Až si normální fotbaloví fanoušci a fotbalové svazy dokážou zajistit, aby mezi diváky nechodila hovada zneužívající fotbal k pořádání hromadných rvaček, přijde čas podobné opatření zrušit. V Anglii se to povedlo - když byla politická vůle - během pár let a na fotbal zase mohou bez rizika chodit třeba rodiny s malými dětmi. Dokud ale u nás nevíme, zda se příští zápas nepromění v hromadnou rvačku, jsou podle mého názoru bohužel taková opatření na místě.
