První květnový den se stalo kde co, od střílení do dělníků až po vášnivé milostné scény. Je to prima svátek, každý si přijde na své. Anarchisté, náckové a prodejci uzenin se už také těší.
Na prvního máje se toho v historii stalo mnoho. V roce 1960 Sověti sestřelili americké špionážní letadlo U-2, pilot Garry Powers přežil, zachránil se po zásahu svého letadla raketou na padáku. Měl u sebe falešný dolar s jedem, ale rozmyslel si to a nepoužil ho. Sověti ho nějaký čas věznili, než ho vrátili výměnou za svého agenta Rudolfa Abela.
O rok později potěšil Fidel Castro svůj národ i svět a prohlásil Kubu za socialistický stát a zrušil volby. Následkem tohoto velkého činu se z Kuby stal z vývozce dovozcem cukru a mohou za to pochopitelně Američané, protože se pořád snaží Fidelovi osladit život. Socialismus zrozený na Kubě na Prvního máje má ovšem jeden nepopiratelný přínos, z ostrova se stal ráj dosud funkčních automobilových veteránů. Také tam byl vynalezen dřevěný bicykl.
Na 1. květen 2004 nikdy nezapomene Václav Klaus, protože ten den jsme spolu s dalšími zeměmi vstoupili do Evropské unie. Jak se letos přiznal, hlasoval předtím v referendu proti. Pak jel naše přijetí s dalšími státníky oslavit. V den přijetí stoupal na horu Blaník, kde, jak též přiznal, vzýval blanické rytíře, aby něco udělali. Blaničtí rytíři se zachovali jako vždycky.
Kalendářovou zvláštností je 1. květen 2011, kdy americký prezident Barack Obama oznámil, že Usáma bin Ladin byl zlikvidován v Pákistánu, kde se skrýval ve městě Abbottabad. Zvláštnost spočívá v tom, že kvůli časovému posunu mezi USA a Pákistánem byl Usáma zabit 2. května.
O něco duchovnějším aktem, než byla likvidace islamistického vůdce, bylo blahořečení papeže Jana Pavla II., které se konalo tentýž den. Jestli měl Jan Pavel příležitost se na věčnosti nově příchozímu Usámovi pochlubit svým novým titulem, není zjistitelné. Záleží také na tom, na jaké místo na věčnosti se islamistický superman po svém nedobrovolném skonu odebral.
Takto bychom mohli pokračovat, ale bylo by toho hodně, protože z významných událostí každá třistašedesátá pátá připadne na prvního května.
Prostě se slaví práce
Ale je to marné, pro nás dříve narozené to bude pořád Svátek práce, kdy se nepracovalo, ale chodilo do průvodu. S tím svátkem to bylo jako v socialismu se vším, pokud připadl na pracovní den, musel se napracovat pracovní sobotou. Takže to žádný svátek nebyl. Lidé museli jít místo do práce někam, kam nechtěli a pak ještě jednou v sobotu do práce, aby si pochodování s transparenty odpracovali.
Zábavnější bylo večer předtím pálení čarodějnic, vzpomínka na dávné pohanské obřady. Lidé se zapalováním ohňů chránili před různými démony. O něco později věřili, že tuto noc se čarodějnice slétávají na sabat. Zvyk se nikdy nepodařilo soudruhům vykořenit, lidé zapalovali ohně a vymýšleli různé nové efekty. Populární bylo házení prázdného obalu od laku na vlasy Lybar do plamenů.
Komunisté nakonec usoudili, že co nejde vymýtit, je třeba aspoň přejmenovat a tak se na večer čarodějnic pořádaly takzvané mírové ohně a lampionový průvod. Ideologicky to bylo dost chatrné, ale byl oheň a ohňostroje a nápoje se čepovaly a druhý den se nepracovalo, tak se s tím lidé smířili snáz než s akcemi Z.
Každý rok se nám připomínalo, že Svátek práce se slaví na památku 1. května 1886, kdy proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka za osmihodinovou pracovní dobu. O dva dny později v Chicagu na shromáždění došlo ke konfliktu s pořádkovými silami a několik lidí přišlo při policejní palbě o život. O dva roky později se na připomenutí této události v Americe poprvé slavil Svátek práce. Již roky předtím tu byl ale návrh utopistického socialisty Roberta Owena, který doporučoval zahájit 1. květnem 1834 „Nový morální svět“. K tomu, zdá se, tehdy nějak nedošlo.
Na toto datum se nabalilo kdeco, kromě komunistických oslav i anarchistické, což zase dnes těší různé neonacisty, protože se mohou jít poprat. Nejlépe poté, co dorazí televize. V roce 1955 církev zasvětila tento den svatému Josefu dělníkovi, protože byl jako OSVČ tehdejší doby tesař.
Koho ale rvačky nezajímají, může se tento den oddat lásce. Láska je stále snazší. 1. května 2009 byl ve Švédsku legalizován zákon manželství osob stejného pohlaví. A je třeba políbit svou milou pod rozkvetlým stromem. Tím se vracíme k pohanským svátkům, pro které toto datum bylo svátkem plodnosti. Možná bychom se měli zaměřit na tento aspekt tradice. Protože práce je všude dost (nemluvím o zaměstnání), ale dětí se nám rodí málo.
