Politici se bouří kvůli výrokům o situaci Čechů v době protektorátu, které pronesla ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). Šéfka justice uvedla, že se Čechům za nacistické okupace „zas tolik nedělo“.
Kolem výroků ministryně vypukla velká bouře. Opozice, což patří k její podstatě, se morálně rozdováděla a vyjmenovala utrpení našeho lidu za okupace, vypálené vesnice a židy a další lidi, co umřeli v koncentrácích. Ministryně v tiskovém prohlášení řekla, že to mínila jako porovnání s Polskem či Sovětským svazem. Jistě zahynulo asi tak třicet milionů občanů SSSR, to u nás jsme tak zle nedopadli. Polsko se na předválečný počet obyvatel dostalo až někdy v sedmdesátých letech. Katastrofa. Kdyby ovšem Němci měli dost času, vyhladili by nás skoro všechny.
Dění v protektorátu považuje paní ministryně ve své omluvě za naprosto neomluvitelné, což dobře učinila.
Dnes máme někdy pocit, že národ má máslo na hlavě, protože továrny pro Němce pracovaly, Češi nemuseli nikam na frontu (což bylo od nacistů rozumné, nedopadlo by to pro říši dobře). Jenže stejně bylo potřeba zatýkat a mučit a popravovat. Tento osud jsme si nevybrali, protože Čechoslováci za svou svobodu bojovat chtěli a v zahraničí to také dělali. Nic jiného jim nezbylo.
Kvůli válce přišel konec demokracie, protože posílila pozice SSSR a domácích komunistů, kterým lidé v poválečné euforii naletěli. To všechno je samozřejmě smutná pravda. Rozumný člověk by se nechtěl narodit v polovině třicátých let, protože pak to tady půl století nestálo za nic.
Dělo se tu něco hrozného našincům, nebo nedělo? Ono nejde jen o protektorát. Dělo se něco lidem za normalizace? Kdo nebyl mánička a chodil do práce a nástěnky dělal a okna zdobil, tomu se celkem taky nic nedělo. Pravda, umřel kvůli životním podmínkám o několik let dříve, než jeho vrstevníci v prohnilých západních zemích, ale na druhou stranu ta léta tu prožil lépe a radostněji a sociálně rovněji. Nebyli totiž bohatí a chudí, protože chudí byli všichni, až na papaláše a lampasáky a veksláky.
Potíž je v tom, že paní Válková pronesla své rozumy jako bývalá předlistopadová členka KSČ. Člověk byl komunistou buď z přesvědčení, což svědčí o jeho mdlých intelektuálních schopnostech, nebo z kariérismu, což něco vypovídá o jeho morálních vlastnostech. Nemá cenu to pitvat donekonečna, člověk se v mládí mohl mýlit. O stupeň horší problém je, že se paní Válková připojila k hnutí oligarchy a registrovaného agenta Stb Babiše. Pak nás samozřejmě napadne, jestli nemáme přítomnost posuzovat podle minulosti.
Paní ministryně by si měla dávat pozor na to, co říká. Jsou výroky, které už politikovi nikdo neodpáře, byť by je vysvětloval kolem dokola. Minulost si paní ministryně může v přítomnosti odpracovat dobrou prací a nikdo neřekne ani popel. Občané pak časem uvidí koho volit.
