Dvě a čtvrt hodiny předvolební superdebaty České televize, to bylo opravdu moc. Ale tentokrát za to nemůže megalomanství Václava Moravce, nýbrž bezpříkladná roztříštěnost českého voličstva, které je ochotno letos poslat do parlamentu devět stran a víc. To víc je důležité, protože když už ČT pozvala Zelené, těžko se vyhne otázce, proč ne i Svobodné, kteří mají v průzkumech stejné preference, jen nejspíš nesdílejí ty správné civilizačně-kulturní hodnoty s redaktory ČT.
Jak byl Václav Moravec kdysi zbožňovaný, tak se poslední dobou stává terčem kritiky, tentokrát ale podal slušný výkon. My roztříštěnost dramaturgie kopírovat nebudeme, proto jen pár komentářů k těm lídrům, o nichž nebo o jejichž stranách se dá napsat něco smysluplného.
Bohuslav Sobotka - bezbarvý, nicméně v dobrém slova smyslu standardní přednes, dokonce působil i poněkud státotvorně, což se asi od předsedy strany, která pozítří začne sestavovat vládu, má očekávat a vyžadovat. Do karet mu hrálo, že moderátor ho trápil jen zdánlivě. Jako dobu, za kterou měl Sobotka skládat účty, mu vybral Špidlovu vládu, děje deset a jedenáct let staré, přitom privatizaci OKD a Škody Plzeň, za něž by se Sobotka měl zodpovídat asi nejvíc, mu nepřipomněl. Řešila se složená daňová kvóta, protože z ní Moravec zkoušel celý establishment plošně.
Karel Schwarzenberg – dojem, že tyto volby bere za lehce otravnou dohru prezidentské volby z ledna, kterou si tak báječně užíval, nerozptýlil ani tady. Když Schwarzenberg upřímně přiznal, že nečetl jednu zprávu NKÚ , moderátor ho neuctivě a ke všeobecnému veselí v sále vyzval, aby nám tedy pak „dal vědět“. Přesto ani objektivně slabý výkon předsedovi topky neublíží a v těchto hodinách už pravděpodobně probíhá podobný děj jako před prvním kolem prezidentské volby: starý sympaťák jde lehce nahoru, sobě navzdory.
Mirka Němcová – když jde člověk do kina a nedoufá vůbec v nic, může se domů vracet spokojený i z průměrného filmu. Což je trochu případ Němcové v této kampani. Nicméně fakt je, že se průběžně zlepšuje a že po kampani už to není jen dáma se šálou kolem krku, která je v politice proto, že je v politice. Dobré bylo, když mluvila o svobodě slova, čímž tedy myslela svobodu tisku, neboť to je jedno z podstatných témat naší doby. Několik nahozených míčků ale nedokázala odpinknout, mohla by bývala například dlouze dokazovat, že střední třídu, myšleno živnostníky, ODS ne zcela úspěšně, ale přece jen bránila v Nečasově vládě před ministry Kalouskem a Drábkem. Možná jen byla ohleduplná vůči Schwarzenbergovi, ale není to pravděpodobné.
Nakonec Andrej Babiš – ten muž se naučil potlačovat v sobě svou prchlivou letoru, během kampaně se dokonale ovládá a daří se mu hrát dobrotivého strejdu, kterému na sklonku aktivních let jde hlavně o to, aby z jeho talentu profitovala po Agrofertu i česká společnost. Všechna čest, vážně. Nicméně na začátku druhé hodiny nastal patrně nejzajímavější moment večera, kdy se Babiš lehce zamotal v důchodové reformě a sál se jeho vývodům začal upřímně smát. Maska strejdy z Průhonic byla v tu ránu dole: „Nevím ,co je na tom k smíchu. Tady je asi hodně lidí, co řídili firmu velkou.“ Kdyby se tomu muži, na něhož jeho protivníci a půlka veřejného prostoru zírají jako na kobru těsně před tím, než budou uštknuti, někdo smál v přímém přenosu častěji, mohlo by hnutí ANO ve volbách dopadnout možná o dost hůř. Ale my stojíme pár hodin před jejich začátkem, karty jsou zhruba rozdány, a úvahy o splasklé bublině AB se začínají stěhovat do žánru alternativní historie.
