Velké televizní debaty v mnoha státech světa rozhodují volby. U nás nikoli. Nestalo se tak ani v lednu při první přímé prezidentské volbě, ani včera večer při takzvané superdebatě v České televizi. Ukázalo se pouze to, co už několik týdnů víme: dnes a zítra o výsledku hlasování nerozhodnou ani osobnosti stran, ani programy, zvítězí emoce.
Pokud se někdo těšil na to, že včera večer nastane v přímém přenosu ČT lítá řež, těšil se zbytečně. Většinu diskuse byly strany u jakési podivné zpovědi, ale chyběl farář. Kapesníček v klopě Václava Moravce sutanu nenahradil. Nepochopitelně dlouho se rozebíral druhý penzijní pilíř a složená daňová kvóta, pořád se citovalo z nějakého programu, ale bylo stále jasnější, že na hlasování občanů programy mají stále menší vliv. Neprojevily se ani žádné silné osobnosti (kde je nějaká Merkelová?), protože tam nebyly, nebo neměly možnost se ukázat. Co jsme tedy měli možnost zjistit?
ODS se chce změnit. T0P 09 se nechce změnit. ČSSD chce změnit stát. KSČM chce znárodnit stát. Lidovci jsou KDU-ČSL. Okamura je duchem nepřítomen. Babiše zajímá jen Babiš. Zemanovci nepochopili, že jsou volby. A Zelení už ví, že ve sněmovně nejsou.
Za několik desítek hodin budeme znát výsledek, který se dá ovšem předpokládat už teď: Roztříštěná sněmovna se bude jen velmi těžko schopna na něčem rozumném dohodnout. To je důsledek vítězství těch emocí.
