Ve volebním programu České strany sociálně demokratické najdeme bod, který počítá s existencí silné komerční banky stoprocentně vlastněné státem. Chápete? Nechápete? Tak ještě jednou: komerční banka stoprocentně vlastněná státem.
Do širšího povědomí dostal tento nápad sám formální předseda ČSSD Bohuslav Sobotka rozhovorem pro deník Právo minulý týden. Vysvětlil, že taková banka by vznikla posílením stávající Českomoravské záruční a rozvojové banky, která by zároveň měla univerzální komerční služby.
„To je, myslím, jedna z aktivit, kde bychom rádi posílili vliv a pozici státu,“ řekl Právu Sobotka a pokračoval. „My nemáme ambici, aby stát zvyšoval svoji roli v ekonomice tím, že by sám podnikal.“
„My samozřejmě nechceme pro silnou státní banku vytvářet nějaké speciální podmínky na trhu […] Ale rádi bychom vytvořili nástroj pro vládní hospodářskou politiku…“
„Tato banka by byla řízena na základě standardních tržních a komerčních principů. Pouze by zde bylo stoprocentní státní vlastnictví…“
Východisko pro definici bankovního paradoxu Bohuslava Sobotky je tedy následující: Nechce pro státní banku speciální podmínky na trhu, ale chce posílit vliv a pozici státu. Zároveň nechce, aby stát podnikal. Nechce, aby stát podnikal, ale současně chce státní banku fungující na základě tržních principů.
Jestli tomu dobře rozumím, čeká nás republika samých Českých drah, Českých pošt, Dopravních podniků, Lesů ČR, Českých aerolinií a znovu zase Českých bank, které tak zdatně ČSSD v dobách své vlády privatizovala. Takže tomu vlastně vůbec nerozumím.
Na druhou stranu má ale svým způsobem Sobotka brutální pravdu. Bankovní domy jsou tak spojené se státy, jak ukázala dluhová a finanční krize, když banky v (západní) Evropě polykaly desítky miliard z veřejných rozpočtů, že zavedení státní banky by bylo vlastně přiznáním reality.
