„Naše země nepotřebuje Viktory Kožené, ale takové lidi, jakými jsou Tomáš Baťa a František Čuba," prohlásil na předvolebním mítinku SPOZ ve Slušovicích (akce byla maskována prezidentskou návštěvou Zlínského kraje) prezident Miloš Zeman. Budoucí ministr (zemědělství, hospodářství?) František Čuba stál na pódium vedle prezidenta a tetelil se blahem. Jistě. Takové satisfakce by se mu od Zemanových předchůdců jen těžko dostalo.
Je logické, že se Zemanovci snaží příběh Slušovic a Františka Čuby prezentovat jako hospodářský zázrak a nám, voličským zpozdilcům, namluvit, že po vítězství zemanismu se celá naše země promění v jedny velké Slušovice z konce osmdesátých let. Budiž voličská ruka lehká všem, kdo takovému bludu uvěří. Ale budiž.
Za poznámku spíše stojí srovnání Tomáše Bati s Františkem Čubou. Ten první vybudoval svůj podnik na podnikatelském nápadu, intuici a tvrdé práci. Ten druhý na hanebnosti zvané kolektivizace. Pro připomínku, ta pod vedením strany, jejíž byl František Čuba aktivním členem, organizovala pod vlajkou jednotného socialistického zemědělství zrůdné politické monstrprocesy, vraždila nevinné lidi, zabavovala majetek, rozdělovala a ničila celé slušné rodiny a na desetiletí tak rozvrátila tradiční zemědělské hospodaření. Končilo to smutně a bizarně, třeba že z moci strany vybraná vzorová družstva (ano, například Slušovice) vyráběla třeba počítače…
Naše země opravdu nepotřebuje Viktory Kožené, ale ani Františky Čuby. A dokonce nepotřebuje ani podnikatele typu Vratislava Mynáře, kteří si hotely, penziony a wellnes centra, ve kterých po nocích hajá pan prezident, stavějí z dotací a jejichž jedinou podnikatelskou kvalifikací je schopnost „sáhnout si“ na veřejné peníze.
