Do laboratoří milánské univerzity se o víkendu vloupali aktivisté, požadující propuštění všech laboratorních zvířátek na svobodu. Stovky jich vzali s sebou, pro ostatní se chtějí vrátit. Roky vědeckého bádání jsou v hajzlu.
Aktivisté pronikli do laboratoře, připoutali se ke dveřím a zůstali uvnitř. Požadavek je jasný: pustit všechna pokusná zvířata. Všechny ty roztomilé geneticky modifikované myšky a ťuťuňuňu králíčci s potlačenou imunitou teď budou volní – a s největší pravděpodobností pojdou hodně bolestivou smrtí. Myši a králíci v milánských laboratořích byli používáni při výzkumu autismu a schizofrenie. Tedy nemocí, kterými trpí lidé. Zničení tohoto výzkumu se rovná zničení možné pomoci lidem – akivisté z organizace Fermare Green Hill teď mají reálně na svědomí to, že se výzkum z ideologických důvodů zdrží.
Záběry z webu aktivistů. Pozor - jen pro silné žaludky! Zvířata na nich příšerně trpí!
Tmářské iracionální činy rozhodně nejsou výmyslem na špičku nosu si nevidících italských fanatiků. Stačí letmo nahlédnout do historie - vzpomeňme na Galilea, boj proti teorii evoluce nebo (abychom uvedli čerstvější příklad) odmítání prezervativů v rámci boje proti potírání AIDS. Tyto případy mají s víkendovými událostmi společné jedno: boj proti pokroku v zájmu „vyšších ideálů“. Jenže je tam ještě jeden rozdíl: náboženství argumentovalo proti vědě vždy originálními argumenty a bránilo svůj světonázor. Je to sobecké, ale na nic si to nehraje. (Podobně jako když Wattie, zpěvák Exploited, komentoval úmrtí Margaret Thatcherové: "Tak jasně, byla to kunda, ale aspoň byla rovná. To Blair je úplně zasranej, ulhanej zmrd" Kdo je kdo v aktivistické verzi této rovnice není potřeba komentovat.) Moderní tmáři se zašťiťují blahem zvířat. Vždyť přece argumenty typu „děláme to pro zvířátka“ jsou přece neodolatelné, a hlavně - králíčci jsou atraktivní pro média. Koho zajímá, že laboratorní zvířata v nekontrolovaném prostředí zřejmě velice rychle chcípnou? Navíc se od pradávna používají k testování léčiv. Spočítat kolik lidí díky tomu v průběhu historie zůstalo naživu je nemožné – je ale pravděpodobné, že bychom jako rasa už neexistovali.
Celá záležitost má další aspekty. Jak se mohli aktivisté dostat jen tak bez ničeho dovnitř? Jaktože policie nenastoupila a nezatkla vandaly, když dostali oznámení o ničení majetku veřejné univerzity? Jak si může vůbec někdo dovolit s nimi vyjednávat, pustit je ven a slibovat, že se „můžou vrátit pro další zvířátka“? A není náhodou přeprava takovýchto zvířat mimo přísně kontrolované laboratorní podmínky biologickým hazardem? Samozřejmě že je. Co budou dělat, až někde kvůli podobným stupiditám vypukne epidemie?
„Bude to trvat třem lidem minimálně rok, než se podaří dospět na stejné místo ve výkumu,“ říká Michela Muttoli, neurobioložka, která zničený výzkum vedla. Aktivisté si totiž dali opravdu záležet – kromě toho, že pomíchali cedulky u klecí, opsali si také jména výzkumníků a zveřejnili je na Facebooku. Univerzita teď sčítá škody. To největší nebezpečí se ovšem v historii periodicky znovu a znovu objevuje: fanatismus dovedený ad absurdum, v kombinaci s absolutní sebestředností. Jen já mám pravdu, nikdo jiný. A za ten můj, jediný správný názor, je třeba bojovat. Bez ohledu na následky. Viz bostonský příklad z minulého týdne.
Těmhle „milovníkům přírody“ totiž vůbec nezáleží na tom, jestli zvířata žijí nebo ne. Jeden z diskutujících pod článkem v časopisu Nature, který o této události reportoval, uvedl: „Oni nemají rádi zvířata. Oni prostě nenávidí lidi.“ Obávám se, že měl pravdu.
