Ruda z Ostravy: Automat na protestsongy
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Zdražili vám oblíbenou značku limonády? Napište protestsong. Ujela vám ráno tramvaj? Napište protestsong! Ani to nemusí moc dávat smysl, ale je důležité se v něm proti něčemu vyhranit.
Samozřejmě, že posluchačsky nejvděčnější bude protestsong o politicích. Klidně vezměte nějakou už složenou písničku a na koleni ji přetextujte, třeba až budete sedět na záchodě. Pak se natočte webkamerou a u zpěvu se tvařte hodně naštvaně, pobouřeně a jakoby vám právě někdo přejel psa.
Výsledek následně uložte na Youtube. Podrobnější návod k tomu, jak složit protestsong, vám jistě poskytne Michal Kavalčík alias Ruda z Ostravy, který jich za poslední roky složil několik. Ten první vzniknul před třemi lety, když se Kavalčíkovi nelíbilo, že rádia dostala zákaz vysílat jím nazpívanou píseň Ostrava. A to z toho prostého důvodu, že Ruda z Ostravy si původní verzi písně tak nějak vypůjčil bez dovolení a autorských práv. Druhý protestsong byl politický, proti Pavlu Bémovi. V songu kromě veršů typu Janouška/do ouška, zaznívají i namixované telefonické rozhovory nechvalně proslulého Mazánka s Kolibříkem.
Úspěšnou sérii protestsongů Ruda z Ostravy završil před pár dny písní Pane prezidente. Proč vymýšlet vlastní text a hudbu, když už to za něj udělal před lety Jaromír Nohavica. Stačilo jen naházet tam párkrát slovo amnestie a populisticky vynadat Klausovi za to, co udělal na začátku ledna.
Hlavně si s tím nedávat moc práce, protože tady jde hlavně o efekt a ne o sdělení. Odkdy má v sobě protestsong mít nějaké hlubší sdělení, že? Karel Kryl rotuje v hrobě jako lodní šroub a „všechno je fčíl na h*vno.“
