Amnestie, kterou Václav Klaus udělil mimo jiné i lidem, kteří vykradli fond Trend, je takovou malou tečkou za mou osobní kuponovou privatizací. S hrdostí mohu konstatovat, že mne ošidili všichni jmenovaní.
Když jsem zvažoval, kam dát kupony z privatizace, bez váhání jsem je odevzdal fondu Trend. Ten reprezentoval Michael Kocáb, muž, který v průběhu sametové revoluce získal značný mravní kredit. Proto jsem své kupony svěřil právě jemu - v naději, že mé peníze poctivě ohlídá. Já sám jsem ekonomicky zcela negramotný, tak mi nezbylo, než se obrátit na někoho důvěryhodného.
Vzápětí se ukázalo, že Kocáb svůj mravní kredit výhodně zpeněžil. Nepostaral se osobně o moje peníze, jak slibovala celá reklamní kampaň Trendu, ale fond vzápětí prodal tunelářům. Tehdy poprvé jsem si připadal, že mne v rámci privatizace někdo ojebal.
Tuneláři fond Trend vzápětí vytunelovali a mé peníze ukradli. To jsem měl pocit, že mě kupónově ojebali podruhé.
Nyní Václav Klaus ve své státnické moudrosti rozhodl, že když se nějaké grázly nepodařilo deset let dostat do kriminálu, tak se jim jejich trestná činnost promine. Toto moudré rozhodnutí se vztahuje i na pány, kteří Trend vykradli. Proto se nemohu zbavit dojmu, že jsem byl prezidentskou amnestií v rámci kuponové privatizace ojebán potřetí. Tentokrát dokonce samotným prezidentem.
Mám ale skutečnou radost. Ne z toho, že jsem byl třikrát ojebán, ale z toho, že Klaus už za dva měsíce odejde do zapomnění. A jenom doufám, že do té doby ještě na rozloučenou nevyhlásí válku Lucembursku.
