Sakra! Kolikrát se nám Jan Fischer ještě omluví za to, že je Jan Fischer?
Už dost, proboha! Favorit prezidentské volby Jan Fischer znovu ucítil závan PR nebezpečí plynoucího z toho, že je Jan Fischer, a znovu se nám omluvil za své někdejší členství v KSČ. Legrace je, že čím víc a jak se nám omlouvá, tím víc vypadá, jako by KSČ mentálně nikdy neopustil.
„Měl jsem rodinu a malé děti, opakovanou nabídku ke členství jsem nakonec přijal, abych nepřišel o svou práci,“ zkouší se Fischer kát, zatímco se nám ve skutečnosti směje. „Vím, že to byla chyba. Poučil jsem se z ní, a také proto bych nikdy nešel žádat o podporu do sekretariátu KSČM ani žádné jiné strany.“
Nepoučil! Fischer dodnes zůstal úplně stejně ohebným teflonovým kariéristou, jakým vždy byl; jen svůj kariérismus přizpůsobil době nenávidějící politické strany. Vsadím se, že kdybychom dnes partaje naopak milovali, jako milujeme třeba špatné jídlo, bude Fischer členem všech: ráno ODS, v poledne TOP 09, odpoledne ČSSD a večer KSČM. Jen pro jistotu, co kdyby?
I proto Fischer celkem chytře zůstává tzv. nadstranickým kandidátem, jak v Česku rádi říkáme názorově velkoryse rozkročeným lidem. Ostatně právě z této líbivé lidové iluze, vzniklé za jeho úřednického (ne)premiérování, čerpá svou obdivuhodně nezaslouženou popularitu. Upřímně: dlouho nikdo z takového hovna neupletl takový bič!
Iluze o Fischerovi kdysi vznikla tak, že se od jara 2009 do jara 2010 tvářil jako premiér (podobně jako nyní ve svém prezidentském videoklipu), zatímco převážně premiéroval Jiří Paroubek a trochu taky komunisté. Snad i proto dnes „Buldozer“ parkuje na politickém hřbitově, zatímco Fischer míří na Hrad. Říkejme tomu politická spravedlnost.
Rozdíl mezi někdejším Fischerem-komunistou a současným Fischerem-prezidentem je jen v tom, že dnes místo režimu podlézá všem voličům. Takže odmítá nepopulární vyšší DPH i školné, nenáviděné církevní restituce by odložil (nemůže je zcela odmítnout, aby nevypadal jako komunista!) a kvůli přízni mladých by povolil užívání konopí k lékařským účelům – řekněme třeba tři jointy za večer?
Myslím, že mu začínám rozumět … Kdyby volily i malé děti, převleče se Fischer za Maxipsa Fíka. Či spíš nějakého akčního teroristu z populární počítačové hry.
Přitom je to vlastně ironie. Prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, světový symbol boje proti komunismu, kdysi poslali na Hrad sami komunisté – a většina z nás slavila. Někdejší komunista Fischer, symbol tiché kolaborace s komunisty, se komunistů najednou štítí.
Vlastně bych proti Fischerovi nic neměl, kdyby i nyní zůstal Fischerem. To by ovšem ve slavném videoklipu z chaty musel říct zhruba následující: „Ahoj, jmenuji se Honza Fischer a vždycky jsem se chtěl mít dobře. Takže nyní kandiduji na prezidenta.“
