Vánoce jsou svátky míru a pokoje, patří k ním i odpuštění hříšníkovi, který následně dostane prostor, aby se polepšil. A tak tu máme – aspoň podle dnešního vydání deníku Právo – dobrou zprávu: týká se Pavla Béma, který kdysi, poté, co byly zveřejněny odposlechy jeho telefonických rozhovorů s pražským bossem Romanem Janouškem, úspěšně požádal o pozastavení svého členství v ODS a následně odešel z poslaneckého klubu strany. Teď se má vrátit do strany i do poslaneckého klubu.
Zprávu přinesl náš dobrý známý, „důvěryhodný zdroj, který si nepřeje být jmenován“ (bližší údaje o tomto jevu najdete zde). Tomu, že jde o něco malounko více než kachnu, nasvědčuje poměrně vstřícné vyjádření poslance Bendy: „Pavel Bém nebyl obviněn, byl pouze skandalizován zveřejněním odposlechů (skandalizace se povedla, odposlechy byly velmi legrační a zároveň poměrně výmluvné, bd). Pokud ho jeho místní organizace vezme zpátky, automaticky by se měl stát členem klubu.“ Podobnému řešení je prý nakloněn i premiér Nečas, Bém už delší dobu hlasuje s koalicí, naposled jí pomohl s daňovým balíčkem.
Že pan Bém dostane prostor k polepšení, je jistě v pořádku. Lehce znepokojivé je jen to, že půjde o prostor v nadstandardu (např. kajícný hříšník ve staroněmecké legendě musel z vlastního rozhodnutí setrvat sedmnáct let přikován ke skále, než byl zralý vrátit se tak říkajíc na politickou předscénu).
Vládě a ODS ovšem nic jiného nezbývá, o poslanecké hlasy je teď v PS nouze. Další průnik politické reality do povánočního smíření má být v tom, že exprimátorova stranická rehabilitace údajně proběhne až po prvním kole prezidentských voleb, aby to nepoškodilo vyhlídky kandidáta ODS Přemysla Sobotky (v druhém kole už nejspíš nebude co poškozovat, neočekává se, že by pan Sobotka postoupil).
Dělat si z událostí tohoto typu legraci je poměrně snadné, samy se k tomu tak nějak nabízejí. Zároveň z nich bohužel plyne, že dnešní politická situace nemá dobré řešení. Plyne to z nich čím dál tím víc.
V posledních deseti letech se na postu předsedy vlády ČR vystřídali tři lidé, kterým (na rozdíl od jiných) nelze upřít dobrou vůli: Vladimír Špidla, Mirek Topolánek, Petr Nečas. Snažili se hrát dobrou hru na vykolíkovaném hřišti a s danými figurkami. Bohužel se vždy znovu ukazuje, že to prostě nejde.
Všichni tři se postupně octli v roli mladého Lotranda ze známé Čapkovy pohádky. Loupežnický synek, vychovaný v klášteře, se pokouší svědomitě uplatnit svou průpravu v dědictví, které mu odkázali otcové-zakladatelé, v tomto případě Václav Klaus a Miloš Zeman. To je ovšem v prostředí nikoli nepodobném loupežnické rotě takřka (ne-li úplně) nemožné. Nejsem přívržencem dnes módní ideologie „všechno rozmlátit“. Nejde o revoluci, ale o reformu - ale ta by měla být snad přece jen o trochu důkladnější.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
