Legendární český brankář Dominik Hašek ukončil kariéru. Potřetí. A protože se říká do třetice všeho dobrého, musíme mu tentokrát věřit. Sedmačtyřicetiletému Haškovi, jednomu z nejlepších evropských brankářů v NHL, se totiž po čtrnácti letech čekání konečně "otevřela" cesta na Hrad.
Tu euforii, hokejové šílenství a pobláznění v únoru devadesát osm, si musí pamatovat každý pořádný hokejový fanda. Celý národ tenkrát podlehl radosti, kterou přinesla zlatá olympiáda v Naganu. Turnaj století, jak tomuhle svátku říká, protože vůbec poprvé v historii se ho účastnili i hráči z NHL, patřil českému fantomovi v černé masce. Na Staromáku se při jeho návratu provolávalo jediné heslo: „HAŠEK NA HRAD!“.
Před čtrnácti lety to bylo jen provolání do vzduchu. Zaprvé na to "Hašan" neměl věk (muselo by mu být 40 let), za druhé nebyla přímá volba. Poslanci loajální Václavu Klausovi, který už tehdy bezpochyby spřádal plány, že se jednou usadí na Hradě sám, by ho beztak asi jen těžko volili. A zatímco Haška národ miloval, současnému prezidentovi necelých pět měsíců po Naganu spílal za opoziční smlouvu.
Kdybychom se vrátili do doby před čtrnácti lety, potřebných padesát tisíc podpisů pod kandidátní listinu by měl Hašek v rekordním čase - plné Staroměstské náměstí by se na tu obrácenou autogramiádu přímo třáslo (davová psychóza).
Ale zpátky do reality. Kdyby se však dvojnásobný vítěz Stanley Cupu rozhodl ohlásit kandidaturu za současného stavu, na zisk podpisů má necelý měsíc (do 6. listopadu). Vzhledem k tomu, že třeba Pardubicím Dominátor v sezóně 2009/2010 výrazně dopomohl k zisku mistrovského titulu, nepochybuji o tom, že by mu ještě z vděku nějaký ten podpis fanoušci věnovali.
Se zbytkem by si taky možná nemusel lámat hlavu. Když už kandidaturu oznámil i Tomio Okamura, pár tisíc vtipálků by jistě podpořilo i Haška.
Dominik Hašek je sice neúspěšný podnikatel, ale také o něm nejde říct, že je kremlofilní bába či amerikanizovaný Švejk. Na ledě se mu vždycky dařilo, pro úspěch by se rozkrájel. Nebo by někoho rozkrájel, dáme-li vzpomenout na Haškův devět let starý incident z inline hokeje, kdy si jeho soupeř odnesl z konfrontace přímo do nemocnice zlomený nos, zhmožděnou krční páteř a otřes mosku. Nicméně i tak není pochyb, že by to byl člověk na svém místě, ochotný bojovat (třeba i na krev) za svůj národ až do posledního hvizdu.
A vůbec, jsme přece hokejový národ. Tak proč by nám na Hradě měl sedět specialista na cestovní ruch, potetovaný hudební skladatel nebo alkoholem věčně opojený objímač stromů z Vysočiny? Proto:
HAŠEK NA HRAD!
Haškovy konce a návraty:
2002 – Po zisku svého prvního Stanley Cupu s Detroit Red Wing se v 37 letech rozhodl ukončit kariéru
2003 – První návrat po „konci“ kariéry
2008 – Po zisku druhého Stanley Cupu s Detroitem ukončuje kariéru podruhé, je mu 43 let
2009 – Vrací se k hokeji, s mateřskými Pardubicemi získává v sezóně 2009/2010 mistrovský titul v extralize
2011 – Končí mu smlouva se Spartakem Moskva, vyhlašuje jednoletou pauzu od hokeje
2012 – Nedaří se mu podepsat smlouvu s týmem v NHL, nabídku z české extraligy odmítá a definitivně ukončuje aktivní kariéru
